Práce vypracovaná institutem pro demokracii a ekonomickou analýzu z r.2019
,tedy ještě před covidem a dopady ruské politiky:
Česko ještě v rámci společného Československa startovalo v r.1989 z
přední pozice mezi ostatními dědici socialismu. Česko z nich totiž bylo
nejvyspělejší ekonomikou a s velmi lehkým břemenem dluhu. Tuto přední
pozici sice držíme i nadále, ale řada někdejších opozdilců dohání EU
rychleji. Například Polsko i Slovensko si v tomto ohledu vedou lépe než my.
Český průměrný růst v posledních třiceti letech byl také negativně
ovlivněn dvěma recesemi (1997–1998 a 2012–2013), které si Česká
republika zřejmě přivodila v porovnání se sousedy jaksi
„navíc“.Některé reformy u nás zůstaly nedotažené (penzijní reforma)
či se ne zcela povedly. Šlo například o pozdní vytvoření nedostatečného
a málo funkčního právního rámce. Podepsalo se to na efektivitě a
férovosti privatizace, včetně souvisejících ztrát v bankovním sektoru,
které jsme jako daňoví poplatníci museli pokrýt. Dodnes české
podnikatelské prostředí tíží nepřehledný právní systém, stále
bující byrokracie a neutuchající opravy zákonů. Česko si také
sociálně, ale i ekonomicky uškodilo systémem, ve kterém možná až
desetina dospělé populace čelí exekucím, které se navíc týkají i dluhů
z dětství a zahrnují často velmi vysoké náklady exekučního řízení. A
je pravděpodobné, že ještě dlouho do budoucna bude Česko ekonomicky
doplácet na neuskutečněné reformy a dlouhodobé šetření v oblasti
školství, vědy a výzkumu. To vše přispělo k tomu, že české hrubé mzdy
jsou i přes dosažený růst po třiceti letech ekonomické obnovy v průměru
stále jen
na 30–50 % Německa a Rakouska.
https://idea.cerge-ei.cz/zpravy/bilance-ceske-ekonomiky-od-roku-1989