Lítost si nech spíš pro Ukrajinu, a pro její obyvatele. Tedy pro ty,
kteří tam ještě zbudou, až ta válka "do posledního Ukrajince" skončí.
Jenže Ukrajina už, bohužel, prohrála, i když by případně, což považuji
za nepravděpodobné, vyhrála. Statisíce mrtvých a zmrzačených a deset
milionů migrantů, to vše z té nejproduktivnější a nejfertilnější
generační vrstvy je nenahraditelných a stav je na pokraji genocidy. I v
případě vítězství je Ukrajina vylidněná, sociálně, ekonomicky,
ekologicky, kulturně rozvrácená země. Jediné, co by fungovalo, by byla
silná vycvičená a vyzbrojená armáda, nejsilnější a nejzkušenější v
celé Evropě. Jaké bývají cesty zbídačených zemí se silnou armádou a
silným nacionalistickým cítěním, o tom můžeme zapátrat v historii. A tak
to vnímá i vůdčí světová a evropská politická a vojenská garnitura.
Spíše je pravděpodobné, že Ukrajina nevyhraje, protože vítězství
záleží na nejistých faktorech, z nichž hlavní je podpora, či nepodpora
Západu, především USA.
O konci a výsledku konfliktu se bude rozhodovat vývojem vztahů mezi USA a Ruskem a v časové perspektivě bude záležet na politickém a personálním vývoji v obou zemích. Prvním prubířským kamenem bude situace okolo amerických prezidentských volbách.
Takže za nejpravděpodobnější považuji buď dohodu, či nedohodu mezi Západem, tedy prvořadě USA na jedné straně a Ruskem na druhé straně. A zde je široké portfolio možností. Buďto nedohoda a eskalace války až ke globálnímu nukleárnímu konfliktu, nebo nedohoda s výsledkem zamrznutého konfliktu a trváním problému.