U politiků je to nevěrohodné. Ti chvlkaři jsou povětšinou velmi mladí lidé a myslí si, že v politice se může člověk chovat zcela rovně a čestně a nezahodit se s každým křivákem a vyjít z toho čistý. To ale nelze.
Na druhou stranu je ten tlak mladých dobře. Zabraňuje úplné hroší kůži a cynismu.
Tyto ideje až tak nesouvisí s věkem,protože mě nepopustily celý
život.Rozhodně na ně nikdy nesmíme rezignovat. Co se ale Milionu
chvilek týče,ty jsem si už idealizovat přestala.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/mikulas-minar-milion-chvilek-lide-pro-demokracie-david-ondracka_2104100745_sto
U mladých lidí je boj za ideály častější a upřímnější. Samozřejmě že zdaleka ne u všech. Někdy je samozřejmě takový boj naivní a podléhá aktuálním společenským trendům.
Vracím se tak do svého mládí. Třebas obrázky z pohřbu Palacha, vesměs
mladí lidé , mí vrstevníci. Starší lidé na to koukali s odstupem. Už
toho zažili.....
Takže podobné jako dnes.
Za mého mládí ( 70tá - 80tá léta ) byli i ti mladí, sebe nevyjímám, opatrní i s těmi ideály a upřímností. Holt normalizace.....Proto nemáme nyní moc osobností.
Těmi mladými byli Palachovi spolužáci.Starší lidé tam ovšem byli
taky-
https://www.respekt.cz/externi-hlasy/jak-jsem-fotil-pohreb-jana-palacha
Třebas můj dědeček, který ještě zažil rok 68.
Zažil taky atentát na Ferdinada, srpnovou mobilizaci a válku ve které
válčil. Porážku, rozpad monarchie, vznik nového státu a hodně slibů, jak
to už bude jen skvělé.
Pak velkou krizi, dvě mobilizace (ty už se jej netýkaly) okupaci státu a
novou válku. Pak příchod Rudé armády, další sliby, Vítězný Únor.
Proč by měl být ve svých 90 letech nadšený z Dubčeka ?
Nám , kterým bylo jako Palachovi, jsme se na to dívali jinak než děda. Neměli jsme zkušenosti, jaké máme dnes a jaké měl tehdy děda.
Palach bych můj vrstevník,z menzy jsem znala pár jeho spolužáků.Jeho
způsob,jak vyburcovat lidi z postupující letargie a smiřování s
přítomností sovětských vojsk,byl pro mne obrovským šokem.Původně
sestavovali seznam,ale já si celou dobu myslela,že to nemyslí vážně.Před
smrtí ještě stačil vzkázat,ať to nedělají.
Žádný starší člověk to tehdy neprožíval jako my,ještě neokoralí a
plní ideálů.
To co bylo tehdy je i dnes. V roce 1968 nebyli všichni z vývoje nadšeni, podobně jako nejsou dnes. A všichni tehdy měli pro své chování a názory důvody. Jako je mají dnes.