Třebas můj dědeček, který ještě zažil rok 68.
Zažil taky atentát na Ferdinada, srpnovou mobilizaci a válku ve které
válčil. Porážku, rozpad monarchie, vznik nového státu a hodně slibů, jak
to už bude jen skvělé.
Pak velkou krizi, dvě mobilizace (ty už se jej netýkaly) okupaci státu a
novou válku. Pak příchod Rudé armády, další sliby, Vítězný Únor.
Proč by měl být ve svých 90 letech nadšený z Dubčeka ?
Nám , kterým bylo jako Palachovi, jsme se na to dívali jinak než děda. Neměli jsme zkušenosti, jaké máme dnes a jaké měl tehdy děda.