Mimo to ještě 93 dodavatelů elektřiny, 44 bank (z toho pouze 13 s českou účastí), několik desítek pojišťoven a navíc celá řada různých agentur a institucí ...
Mimo to ještě 93 dodavatelů elektřiny, 44 bank (z toho pouze 13 s českou účastí), několik desítek pojišťoven a navíc celá řada různých agentur a institucí ...
To by podle mně až tak nevadilo, kdyby třeba existovalo pravidlo, že všechny tyto subjekty musejí mít sídlo tam, kde provozují svou činnost a ne v Praze. V Brně je 19 supermarketů, ale všechny majé sídlo v Praze a tím pádem tam taky odvádějí daně. A další podobné firmy.
Je to tak, konkrétní příklad - Velká zemědělská společnost se sídlem v Praze (maximálně dvě kanceláře) vlastní stovky hektarů orné půdy v několika obcích vzdálených 190 až198 km. Místní lidé tam jenom pracují a daňové odvody jdou Praze.
Protože v tom chaosu nehrozí efektivní daňová kontrola.A poslední,kdo by z toho měl nějaký užitek,jsou samotní Pražané.
Firmy bych do toho netahal, ony by si našly jiné kličky. Celá potíž je tzv. rozpočtovém určení daní. Celý ten systém je postavený na hlavu. Teda není, pro Prahu je to úžasný systém.
Praha jako město má z rozpočtového určení daní čtyřnásobek toho co "obyčejná obec" (abych byl spravedlivý, tak jmenovitě Plzeň, Brno a Ostrava mají 2,4 násobek). Kromě toho je Praha samostatný kraj a má další peníze podle počtu hlav. To praví zákon.
Kromě toho v Praze "sídlí" asi půl milionu firem, které ovšem mají výrobu a provozy někde úplně jinde, ale je to legální, mohou mít sídlo kde chtějí (to např. není možné třeba v Rakousku). Při takovém množství neexistuje finanční úřad, který by tam dokázal daně kontrolovat, spousta firem sází právě na to (poznamenal už Borst).
Je to dáno systémem státní správy, oddělením obcí od exekutivy a existencí 18 samostatných ministerstev, které si mohou každé počínat jako malý stát ve státě a není Boha ani premiéra, aby je dokázal srovnat do latě, natož komunikovat mezi sebou. Jenom se na to udělá nový úřad a kváká se o digitalizaci, což si ovšem každé ministerstvo udělá jak chce za příšerné peníze. Kdysi dávno existoval plán digitalizace z názvem "internet do škol", což umožnilo paní Buzkové nalít 8 miliard státních peněz firmě Autocont a do škol nepřišlo nic.
Dnes je to mnohem horší. U stavidel jsou kapři, a dokonce se naučili stavidla docela ovládat jak píšu nahoře. Něco se ale stát musí, žádný strom neroste do nebe, už s tím pohnul trochu ten virus, ale to je málo, tedy revoluce nebo válka?
To snad ne, je tu například ještě Janečkova dávná myšlenka, že kdyby přišli do ulic dva miliony lidí (ne chvilkařů) muselo by se něco stát. Ale to by musel existovat někdo, kdo by měl připravený reálný program, ani v tom Řecku to nebylo jednoduché, ale politické řešení tam jakési našli.
Je možné, aby se našlo i u nás? Ovšem muži jako Roger Douglas jsou velmi nedostatkový materiál.