,
Honza-Vichr
Vsichni mame spolecny cil a to zivot beze strachu, bez bolesti, v pokoji a hojnosti.Jenze lidi maji vlastni plany, jak toho dosahnout a prave v tech planech se to lisi. Proto pokrok nemuze byt nikdy pro vsechny stejny , paklize vubec je.
Jednotlivec žije v jiném prostředí než jeho soused, lidská
společenství žijí v rozdílném uspořádání. A všichni mají rozdílné
představy o budoucnosti, právě kvůli rozdílnosti východisek. Cesta za
vlastním štěstím pak znamená konflikt s druhým v případě, že se cesty
kříží. Není to jen v politice, ale taky třebas v manželství.
Přes tyto rozdíly plyne čas vpřed. Společnost i jednotlivci v tomto
lineárně plynoucím čase se nepohybují stejným směrem, ale ten pohyb
spíš připomíná horskou dráhu. Představa o "udržitelném rozvoji" je
iluzí, tak jako fata morgana pokroku.
No nevím,zda píšete o pokroku.Spíš o hodnotovém žebříčku,který má ovšem především kořeny v rodinné výchově z dětství.
Podle dialektického materialismu po otrokářské společnosti přišla
feudální, pak kapitalistická a nakonec přijde socialistická
(komunistická). V nahrazení méně spravedlivé společnosti tou
spravedlivější měl být pokrok. Trvalý a v tom byl Marxův optimismus.
Jenže já takovou kategorizaci dějin nesdílím a z ní ani vyplývající
definici pokroku.
Cíl se sice může lišit v detailech(pro někoho je prioritou rodinný život s několika dětmi,jiný se chce neustále vzdělávat,cestovat) podstatou je ale skutečně způsob realizace,dodržování morálních principů.Pokrokem je pro mne nejenom technický rozvoj,ale především uznání lidských práv,vč.práv žen.Vždyť jsme ještě relativně nedávno nemohly volit,pánové tvorstva (mnohdy s inteligencí na štíru) nás posílali na své místo u plotny atd.
