Protože už řadu let pilně brázdím naši přírodu , nikdy v ní nebylo
tolik černých skládek a rozmanitého odpadu ,jako po r.89 ! To jenom na
okraj. Ale taky jsem od r.70 žila v severočeském pohraničí ,které bylo
devastováno spadem sajrajtu z neodsířených elektrárenských komínů,
odkališť a povrchových dolů. Lidé tam umírali na raka jen to svištělo a
nemocnost malých dětí byla omračující.Však proto tam docházelo k
protestům proti režimu ještě před listopadem 89 A co ví málokdo - nemohli
jsme se odstěhovat ,protože v podniky v celé republice měli zákaz náboru
lidí ze severu Čech.(V našem případě to zlomila až strategická stavba
plzeňské reaktorové haly v režii Sovětů,která měla výjimku).
Objektivně je však třeba dodat, že jsem se tehdy dokázali radovat , svoji
práci jsme měli většinově rádi a nemuseli se bát o její ztrátu, byly
jesle, školky a při souhře dobrých okolností šlo sehnat bydlení
lépe,než nyní, zvlášť když člověk nebazíroval zrovna na Praze ..