No, s tím musením to nebylo asi tak horký, spíš věřím šéfové, že
kdo opravdu nechtěl, nejel a nic se nestalo.
Nejspíš to bylo jak s průvodem na prvního máje, ten taky nebyl povinný,
byť hodně pamětníků říká, že ano.
Ale to je jedno.
Věřím každému, kdo říká, že se mu to na školních horách líbilo, ale
stále nevím, proč bylo lyžování tak důležité pro budování socialismu.
Mě se to tam nelíbilo, protože to, co někdo považuje za úžasné, je pro
jiného otrava, ty debilní organizované "zábavné" večery zejména. Dostal
jsem dokonce důtku, když jsme společně s dalšími dvěma kamarády odešli
z té zaprděné jídelny a hráli na pokoji karty. Vyslídila nás soudružka
učitelka a ječela na nás, jako bychom provedli nálet na Moskvu, kráva
komoušská. Přitom jsme hráli nějaký prší, nebo něco takovýho, co tak
asi můžou dvanáctiletý děcka hrát, že.
Ještě větší vopruz to bylo v tom prváku, kde jsme se sice už nemuseli
povinně jakože bavit v té jídelně, ale jinak tam byl režim podobný
kriminálu. V tomto věku už jsme prší hrát nechtěli, jenže to by,lo to
jediný, co jsme mohli. Neustýlý dozor, organizovanost a buzerce. Holt pro
kluka z dědiny, který nebyl zvyklý žít takto nesvobodně to bylo jako za
trest, jet na takový pobyt.
Popisuji jen to okolo, protože to hlavní, tedy lyžování, mě nikdy
nebavilo, ani nezajímalo, nikdy jsem se to nenaučil a nikdy jsem to
nepotřeboval. To mimo jiné znamená, že naprosto nevím o čem je řeč,
když se řekne práskačky, nebo Masag, nevím co to je. Na těch kursech jsem
to pokaždé nějak odšvindloval, většinu času určeného k lyžovaní jsem
někde postával s nasazenými vypůjčenými lyžemi. A samozřejmě nás tam
takových bylo víc.
Jinak hory miluju, rád se po nich toulám, je tam krásně, akorát tam jezdím
v létě a chodím po svých.