,
Problém většiny těchhle disputací o pravdě je, že diskutéři to
"řeší" prakticky zásadně na bázi názorových střetů, tedy na platformě
"úvah o něčem "neobjektivním" a teď kdo má pravdu". Samozřejmě, pokud
budeme řešit, jestli je lepší modrá nebo červená barva, objektivní
pravda skutečně neexistuje. Ale pro tento konkrétní řešený případ.
Protože jednomu se líbí ta a durhému ta a dalším i ty ostatní barvy.
Pokud nestanovíme nějaké jasné rozhodovací kriterium, které umožní ty
subjektivní pravdy "zobjektivnit", např tím, že stanovíme, že lepší je
ta z těch dvou barev, která má v barevném spektru vlnovou délku menší
než 500 nm, tedy modrá, tak v uvedeném pravdu nenajdeme.
Tady tím tedy upozorňuji i na to, že o objektivní pravdě rozhoduje i
"způsob položení otázka, která může stanovit kriteria, jež pravdu v
dané věci zobjektivní". Jinak subjektivní pravdy jsou ve skutečnosti pouze
názory, mezi kterýma NELZE (minimálně zatím) ROZHODNOUT. Takových je
samozřejmě hodně, možná mnohem víc než těch druhých, které umožňují
objektivní pravdu určit. To asle neznamená a ani nemůže, že objektivní
pravda neexistuje. Objektivníchg pravd obecných, natož těch nějak
limitovaných, je bezpočet - od té že slunce vyzařuje elektormagnetické
vlnění až po tu, že za mým oknem neprší (nehraje roli, že za oknem
někoho jiného prší).
a ještě podotek k tomu paradoxu. Když řeknu : vše je relativní - i ten můj výrok klidně může být relativní. To znamená jen neurčitý. Neznamená to nutně ani nepravdu ani pravdu. Ono opravdu existují fyzikální teorie o "řezech časoprostorem", které znemožňují - samozřejmě v mikrosvětě - určit objektivní pravdu, protože zjednodušeně řečeno těch skutečností jednoho a téhož parametru je vždy víc různých současně. to ale člověk k životu nepotřebuje, protože v jeho makrosvětě (navíc uvedené je jen teorie, alespoň zatím) pravdu, tedy realitu rozhodně lze popsat podle skutečnosti, tedy objektivně. většinou se ale nejedná o popis myšlenkových pochodů člověka.
1
1