Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Toť otázka. V podstatě o tom nikdo celá ta léta nepochybuje, ani já ne.
Jenže. Ve světle současné okupační snahy sovětského rádoby zase impéria člověka znovu napadá, co by, kdyby.
Hlavně, jestli by to opravdu bylo ČSSR proti všem. Nejsem si jist, zda by třeba záklaďáci Poláci, či soudruzi z NDR byli ochotni umírat za nějaké Československo. Jasně, přijeli a hrozili ale ono se téměř nic nedělo, navíc si mysleli, že jsou na cvičení, takže nevíme, jak by to bylo, kdyby se dělo. Západ by se na nás vykašlal zcela určitě, na tom se nic nemění, byli jsme součástí říše zla, tekže perte se žerte se.
Naše ČSLA měla v roce 68 značný arzenál, tisíce vozidel, stovky tanků, 200 000 mužů ve zbrani a dalších 300 000 v záloze. Samozřejmě oproti možnostem okupačních sil to bylo žalostně málo. Jenže dnes vidíme, jak dokáže několik set tanků a několik desítek tisích chlapů útočníkům zkomplikovat ono údajné jasné vítězství.
Opačně působícím faktorem by zase byla ochota našich vojáků chcípat za nějaký jiný druh socialismu, já teda být hnán do útoku, tak bych se na to určitě vykálel, proč po někom střílet kvůli vítězství KSČ. Jenže já na to mám jiný pohled, tehdejší lid žral kecy a lži soudruha Dubčeka a vzýval ho jako boha. Další faktor by byl, kolik našich komunistických lampasáků ve skutečností vzhlíželo víc k okupantům, než k soudruhům z našeho ÚV. Hned po okupaci se jich našly tisíce, kteří bratrskou internacionální pomoc vítali s nadšením. O náladách civilistů ani nemluvě, kam vítr tam plášť je naším národním mottem.
Kdyby chyby. Nikdo nevíme, co by bylo, navždy to zůstane jen v oblasti spekulací. Je téměř jisté, že bychom nic nevyhráli. Ovšem že by to mohlo být pro ruského medvěda už tehdy hodně nepříjemné, to je téměř jisté také.