Mají toho vlastenectví možná víc než my, protože jsou národem mladším, tedy ještě neunaveným dokazováním své národní svébytnosti.
Mají toho vlastenectví možná víc než my, protože jsou národem mladším, tedy ještě neunaveným dokazováním své národní svébytnosti.
Slovensko jsou především vzniklý z více národů,na východě se mluví takovou hatmatilkou ukrajinskou,Polsko a bůh ví co ještě na jihu ovlivněny Maďarskem a na severu Polskem tedy mladý národ ano jen mentalita je více národnostní nepočítaje ze západu Češi a jejich mentalita
Ovšem zrovna tímto se od nás neliší, jestli se nepletu.
A Evropě asi není národ, který nevznikl z mnoha jiných národů. A ten
náš už vůbec ne.
Slováci jsou Uhři. A Magyár Királly se rozkládalo na takovém území
jako má dnešní Francie. A toto království trvalo stovky let. Budapešť je
evropským velkoměstem, měla první metro na evropském
kontinentu,Velkolepá budova parlamentu, na nábřeží Dunaje.
Slováci se mají čím chlubit, je to taky i jejich metropole.
Jo, jo. Měli první metro, protože jeden boháč žijící nočním životem se rozčiloval, že ho přes den ruší provoz na ulici pod jeho okny. A dostal nápad, ať pod ulicí vybudují tunel, kudy budou jezdit povozy a chodit lidé. Poručil, zaplatil... Jako ukázku vyspělosti. Nebýt bohatého opilce, metro by v Budapešti ještě dlouho nebylo. Prvenství neupírám, ale nic ušlechtilého v tom tehdy nebylo.
Je.
A je velmi těžké jednoznačně určit hranici, tedy kde končí vlastenectví
a kde už začíná nacionalismus.
To ovšem paltí všude, nejen na Slovensku, nebo u nás.
To jo, ale na slovensku je to podle mne mnohem viditelnější, už jen na těch aktivitách kolem dělení ČSFR, nebo nacionalistických politických stranách na slovensku ap.
Copak Sládek byl jiný?
Ono to je viditellnější jednou tam, jednou jinde.
Hlavně to nebyl zásadní problém ani u nás, ani na Slovensku. Ono to tak
může vypadat, jenže to je dojem z médií. Reportáže se točí a píší o
něčem, co se vymyká normálnosti. Nepíše se moc o milionech lidí, kteří
nevraždí, nebo neznásilňují, ale není dne, aby z titulků neřvala
nějaká vražda, zlodějina, či jiný zločin.
A s tím náckovstvím je to podobné, když někde mašíruje padesát
gardistů v uniformě, hned je to senzace. Když jde pět set lidí do divadla
na operu, nikdo o tom nenapíše.
SPR-RSČ byla jedna strana a nijak významná
na slovensku je těch stran víc, pak i matice, ajsou velmi často přímo u
moci, ve vládě
Slováci to svoje národní obrození prožívali o dost později. A tak je tam víc "roduverných" národovců. My Češi jsme k sobě jako k národu kritičtější a skeptičtější. Své vlastenectví dáváme najevo tak leda při dobrých výkonech národního týmu.
To je právě problém definice, co je to vlastně vlastenectví. Pro mě teda určitě ne řvaní na hokeji.
Na to téma někdy diskutuju se známými z Polska. To jejich vlastenčení
mi někdy připomíná spíš takovou mírnou formu nacionalismu. Taky by se to
dalo nazvat fangličkářství. Občas vyrazí na nějakou demonstraci proti
vládě nebo pro vládu, pro církev nebo proti církvi a vždy s prapory. Když
pracují v cizině, na každý svůj svátek někam vyvěšují vlajky, nosí
trička s polskou orlicí atd. Jak mluví o své historii, mají hlavně dvě
témata - kolikrát Poláci zachránili svět , nebo jak trpěli za války a
mají při tom slzy v očích i dvoumetroví chlapi (samozřejmě ne
všichni).
Přitom jejich děcka žijí velmi často v cizině, usadili se v Anglii,
Austrálii či jinde a udržují polské tradice, slaví polské svátky atd. Ti
moji známí jsou na to dost pyšní. A diví se tomu, že u nás je to jiné,
my prapory nedáváme do oken a neběháme s nimi po ulicích při svátcích,
ba naopak jsme k těmto věcem velmi skeptičtí a není to pro nás téma.
Já vlastenectví vidím v něčem jiném, méně okázalém. Třeba v tom, že
tuto zem mám rád a nechtěl bych žít jinde. A v tom, že taky pro ni občas
něco dělám. A děti z mé širší rodiny a řada mých známých také
studovaly nebo pár let pracovaly v cizině, ale na rozdíl od těch polských
se skoro všichni vrátili zpět a žijí tady. I když by si tam venku přišly
na větší peníze, ale to není všechno.
To když jen tak u piva (na točené sem Poláci pravidelně jezdí, u nich je
málo takových klasických vesnických hospod) s polskými přáteli občas
probereme, tak už někdy připouštějí, že na takovém neokázalém
patriotismu taky něco je. Hlavně když si uvědomí, že vnoučata mají na
druhém konci světa a vidí je jednou, dvakrát do roka.