,
Levice či pravice jsou v Česku spíš abstraktní pojmy než realita.
Za socialismu existovaly tři třídy: dělnická, rolnická a pracující
inteligence.
Podobné třem stavům za středověku: šlechta, duchovenstvo a poddaní. Z
těchto tří stavů se evolučně vyvinuly ty tři třídy za socialismu.
Duchovenstvo = pracující inteligence.
Na tu pracující inteligenci se tedy pohlíželo s despektem, česká
společnost měla ( a má) ke vzdělání takový vztah jako mají Cikáni. To
je moje zkušenost coby příslušníka třídy pracující inteligence.
Dítě se pošle na školu s představou, že po jejím absolvování "nebude
muset dělat" , studijní předpoklady se nějak pomíjejí. Předpokladem
přijetí ke studiu byly za socialismu zásluhy rodičů, v dnešní nárokové
společnosti mají nárok na vzdělání všichni.
Když se podíváme na kampusy ( v Brně, Hradci Králové,Olomouci,
Ostravě...), které se po převratu rozrostly jako houby po dešti, tak skoro
všechny byly postaveny za evropské peníze. kdyby jich nebylo, tak by
nestály. O kampusu Masarykovy Univerzity v Brně se mluvilo už od třicátých
let a postavil se teprve před deseti lety.
Podobné je to s učňovskými obory, dochází do nich většinou odpad, ti
kteří o nic zájem nemají. Třebas takoví kuchaři. Vyučený kuchař neumí
zadělat na knedlíky. Po vyučení nastoupí za minimální mzdu do závodní
kantýmy nebo do školy. Po pár letech tím praští a jde pracovat do
montovny. Tam získá lepší ohodnocení, ke kuchařině se už nevrátí.
Výsledkem pak je, že host restaurace dejme tomu v Salzburku, když si objedná
svíčkovou s Karlsbader Knodel tak je překvapen úplně jinou kvalitou
knedlíků než ve Varech. Přitom u nás se to bere za národní jídlo.
Problémem školství a následující pracovní praxe je v nezájmu o práci,
ať manuální či duševní. To tady bylo v minulosti a je i dnes.
