Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

"Moje" tábory byly opakem výkrmny.

Tábory od soudruhů z ROH byly ušity vyloženě pro děcka z města, paneláková nemehla.
Kluk z dědiny se tam akorát tak nudil, protože třeba nařezat a naštípat dřevo pro něj byla běžná věc denního života, ne nějaké prázdnivé dobrodružství. Co se zábavy týče, tak to měl každý jinak. Někoho ty "bojové" hry, závody v nošení vajíčka na žičce v hubě a spousta dalších krávovin bavila, mě to třeba nebavilo nikdy.
Každý tábor, ať už ROH, nebo i dnes ten skautský, musí mít nějaký řád, nějaká pravidla a nějaký program, či denní řád. A nebýt na táboře znamená prožít krásné svobodné prázdniny, kdy se človíček teprve ráno po probuzení rozhodne, co bude dělat. Může klidně začít den rozcvičkou, ale třeba místo ní četbou knížky, nebo poslechem muziky, podstatné je, že může, ale nemusí a o tom to celé je. Tábor jsem jako kluk zkusil jednou, chtěl jsem, ale pak mě ty dva zkažené týdny z prázdnin mrzely.
Děkuji od srdce svým rodičům, že mě o prázdninách nikdy násilím nešoupli do nějakého tábora ROH, tedy mě neodložili jako věc doma zavazející a měl jsem tak vždy krásné a svobodné prázdniny. Plné zážitků o jakých se těm dozorovaným organizovaným táborníkům ani nesnilo.

Celý život musí mít řád , jak osobní , tak i společenský - záleží jen na jeho kvalitě a způsobu uplatnění.
Nerozumím té tvojí potřebě neustálého vymezování .Špatná je Praha, sport ,teď už dokonce i letní tábory . Názor, že šlo vlastně o odložené děti , jejichž mysl je tam programově znásilňována , je bizarní.
Mě by ani nenapadlo vandrovat do tvého způsobu života, deklasovat tvoje názory , protože vím, že právě ta lidská jinakost je na našem bytí zajímavá i potřebná. Chce to jediné- vzájemný respekt.
Leda bych nepochopila tvůj pokus o sarkasmus. 🤫

Letni tabory byla pro deti vseobecne prilezitost naucit se brat ohled na jine deti, sblizit se i cizimi detmi, ktere do domaciho okoli nepatrily a naucit se i trochu disciplinovanosti, nebyt zavisly na rodine. Mozna nektere na zacatku i brecely, postradaji maminky, babicky, teticky.. ale nakonec si zvykly a vracely se domu celkem spokojene a hrde na to, ze to zvladly. Rada deti davala prednost letnim taborum pred prazdninami u babicky, ponevadz tam byvala vetsi nuda.

Samozřejmě.
Tábory nebyly nic špatného a spousta děcek jimi byla nadšená. Stejně tak i dnes.
Nejsou však pro každého, páč i dítě je každé jiné.
Dnes je to mnohem lepší v tom směru, že je daleko víc specializací v táborech, děcka mají velké možnosti si vybrat, zda budou na táboře koňském, fotbalovém, počítačovém, nebo třeba klasickém trampském.
Ty tábory ROH byly spíš taková ta odložiště, hlídárna. I to se však některým mohlo líbit a já proti tomu nic nenalítám, nakonec, proč ne.
Brát ohled na jiné, a nejen jiné děti, to je však hlavním úkolem rodiny, nikoliv soudruha pionýrského vedoucího, soudružky učitelky, nebo dnes náčelníka skautů. Dítko by mělo jít už do školy s nějakými základy respektu k autoritám, či ostatním obecně. Přes to nejede vlak a žádná škola, ani tábor nepředělá nevychovaného zmetka z debilní rodiny.

Respekt deti okoukaji od rodicu, kdyz rodic nadava pred ditetem na ucitele, pak to ma ucitel hodne tezke, ditka jsou si velice zahy vedoma postaveni svych rodicu ve spolecnosti a pak se nauci to rychle zneuzivat. Pak je ucitel chudak..zejmena dnes vyzaduje povolani ucitele vlastnit prirozenou autoritu, jinak si s nim delaji zaci , co chteji...

Ne zejména dnes, ale vždy, před sto lety taky.
S tím nadáváním na učitele, to je hodně složitý.
Táta taky nadával na učitele, ne paušálně na všechny, ale jen na konkrétní komunistické kriply.
Přesto mě dokázal naučit hrát divadlo a chovat se i k těmto sudruhům "učitelům" alespoň tak, abych se nestal terčem jejich zlovůle, tedy alespoň ne v těch nejhorších niancích jejich možností.
Postavení rodičů mělo vždycky vliv na postevení jejich dítek ve škole, ať už šlo o pana starostu za císaře pána, soudruha okresního tajemníka KSČ, nebo nadutého bose firmy, který zaměstnává půl vesnice a dotuje školu.
V každé době bylo v každé škole pár prominentních parchantů, kteří mohli všechno, pak většina nevyčnívajících a nakonec i pár vyvrhelů, na které se svedlo všechno a učitelstvo i žactvo se ukájelo na jejich šikanování. Takový je svět a asi se v tomto směru nic nemění.

Musim rici, ze byly i vyjimky, od kterych bych to neocekavala, kratky cas jsem vypomahala ve skole, prisel otec zlobiveho zaka a vsichni se ho bali, jelikoz byl nejen v KSC, ale rovnou v UVKSC, zrovna on prohlasil: "vim, co mam doma za parchanta, mate moje svoleni, dat mu rovnou par facek".
Zdaleka nejhorsi byly maminky, jsouce presvedceny, ze maji mimoradne nadane ditko...

Všechny maminky mají mimořádně nadané dítko. To je úděl všech matek od počátku věků.
Výjimka potvzuje pravidlo. Soudruh možná umožnil zliskat svého nevychovanbého zmetka, ale pochybuju o tom, že by stejně bohorovně dal učiteli svolení k napsání posudku na svého parchanta v takovém znění, že by ho nevzali na školu, páč všechno má své hranice, i spravedlnost mocných.

To si zadny ucitel nelajstnul, kdyz zjistil, ze ma ditka potentatu, tak byl radsi potichu.

Pozor na ta zobecňování. Kdyby byl život takhle jednoznačný , neexistovaly by žádné dobré vzpomínky a s odsouzením předchozího režimu by nebyl takový problém.
Lidská nátura se po r.89 až tak nezměnila a i dnes se někteří pedagogové ohýbají před vlivnými rodiči a sponzory .Proto je např. takovým problémem šikana.

Netvrdím nic jiného, než ty v prvním odstavci.
Jen dost dobře nerozumím tomu ,jak můžeš hodnotit dětské tábory , když jsi na žádné nejezdil.
Specializované tábory existovaly i před r.89 - sama jsem jezdila právě na ty, které organizoval Sokol.