Nemyslím si, že zvrácené komunistické myšlení bylo úspěšnější na
venkově. Byla to podle mě individuální záležitost každého jedince, či
spíš rodiny. Vzpomínám třeba na vyvěšování rudých vlaječek na
začátku května. U nás na vesnici to provozovalo jen několik málo skalních
soudruhů, ve městech bývaly "vzorně" vyzdobeny celé domy, včetně oken
bytů nestraníků. Je pravda, že na vesnici, kde se zná téměř každý s
každým, bylo téměř nemožné utajit své směřování, ale to bych spíš
viděl jako plus. Takže kdo chodil do kostela, o tom to každý věděl.
Stejně tak se vědělo, kdo byl komunista a na koho si tedy dávat pozor.
"Komulíky" jsem za socialismu nepoznal. Až po revoluci někteří soudruzi
přestali zdobit okna rudými prapory a začali navštěvovat kostel. Existovaly
a dodnes existují zvláštní rodiny, znal jsem několik manželských párů,
kde jeden chodil do kostela ten druhý na schůze KSČ. Nemyslím, že by
měšťané měli větší možnost dostat se k informacím. Možná si to
myslím proto, protože jsem od dětství dojížděl do města, napřed do
školy, pak do práce a měl jsem možnost ty údajně mravně a myšlenkově
nezávislejší měšťany poznat. Pamatuji si dobře, jak se připravovali na
účast v prvomájovém průvodu, my jsme doma sázeli brambory.