Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Tak je tomu i dnes. Neschopný a líný se zašije do armády. Znám jeden případ z okolí... Neberu odborníky, kteří absolvovali UNOB. Před jejich znalostmi klobouk dolů... Ale celkově je voják z povolání za vodou.-) Absolventi LF - UNOB vychází s hodností poručíka a základním platem cca 48.000 kč. V civilu má začínající lékař kolem 25.000 kč. Taky jsem měla cuky tam jít. Naštěstí mně to bylo rozmluveno.-)

Bohužel, poměry v současné armádě moc neznám. Osobně znám jediného sloužícího vojáka z povolání, ten se jezdí zašívat na zahraniční mise. Nevím kolik bere peněz, asi docela hodně, jen se jeho máma i žena vždy bojí, aby to zašívání přežil a byl za tou vodou.
Těch lemplů zašitých v ČSLA jsem znal víc. Dnes si užívají luxusních penzí.

Já zažil jiné případy na vojně. Většina vojska, takových 70 % bylo rozmístěno v Západočeském kraji podél hranice s NSR. V takových Vysočanech u Boru u Tachova bylo v kasárnách v lese tak 3 000 vojáků. Naproti kasárnám byla lampasácká bytovka. Jedna hospoda a to bylo vše. V létě praporní, plukovní a divizní cvičení na Doupově, podobné v zimě. Vojáci a velitelé byli na Doupově čtvrt roku, zbytek v kasárnách.
Ted si představte slečinku z Brna, která si vzala studenta z VAAZ a on dostal po studiu umístěnku do Vysočan. Nešlo podat výpověd , vojna byla nafurt. Až po deseti letech služby bylo možno podat žádost o přeložení a i pak to přeložení trvalo takových 5 - 10 let. Vzhledem k dislokaci armády z deště pod okap. Většina takových manželství končila rozvodem a po něm se důstojník většinou utápěl v chlastu. V Brně jsem jeden čas bydlel poblíž kolejí VAAZ. Když jsem viděl ty kluky, zajímalo mě kolik z nich tušilo co je čeká.

Samozřejmě, neříkám, že být za komančů guma bylo nějaké terno. Taky na ty školy šli v té době většinou jen nešťastníci, kteří by se na normální školu nedostali, nebo by ji určtě nedostudovali. Například můj spolužák ze zálkladní školy vycházel z osmičky s několka čtyřkama, nevzali by jej ani na každý učňák, ale on byl bez problémů přijat na vojenské gymnázium, kde úspěšně odmaturoval. O tehdejších vysokých vojenských školách platilo totéž, vzali skoro každého a kdo tam vydržel chodit, ten ji dodělal. Kluci, co to z blbosti podepsali jako vojáci základní služby je ale trošku jiná kapitola.
Ne každý sloužil u odloučené jednotky v lesích. Poznal jsem poměry v Jaroměři a Strakonicích, tam se lampioni zle neměli a jejich paničky stejně tak. I přesto potvrzuji tvá slova, spousta gumáků se po pár letech rozváděla a uchýlila k chlastu. To asi nebylo až tak místem, či podmínkami v místě posádky, ale chyba byla v nich, prostě to byla svérázná skupina lidí, když nemůžeme rovnou říci, že to byli převážně blbci. Výjimkám se samozřejmě omlouvám. Co si myslet o klukovi, která se v osmdesátých letech dal na kariéru politruka? No prostě blbec, to je bez debat.

Nebylo to zas tak jednoduché. Na vojenské gymnasium se nastupovalo v 15.letech, kdy děti byli ještě nezletílé. Rodiče podepisovali prohlášení, že dítě po maturitě nastoupí do armády anebo na vysokou školu. V závorce za tou vysokou školou bylo napsáno , že přijetí na VPA (Vojenskou politickou akademii) v Bratislavě je nepravděpodobné. Na tu VPA byl velký přetlak uchazečů, možná větší než na medicinu. Já byl na cvičeních jako záložák, tentokrát ne na hranici v západních Cechách, ale ve vnitrozemí a ty politruky jsem tam potkal. Být velitelem praporu, pluku, to bylo často na infarkt, zato politruci měli skvělý život. Nelze se divit návalu na VPA
Na to vojenské gymnasium přihlašovali rodiče děti aby se jich zbavili. Třebas měli dlouhodobou služební cestu do Afriky, kde nebylo bezpečno, příbuzní si syna vzít na opatrování nechtěli a tak jej přihlásili na vojenské gymnásium.

To bylo idividuální. Ale většina rodičů chce pro své děti to nejlepší. Takže když byl kluk k ničemu, ve škole samé pětky, tak jak toho docílit? Vojenská škola pro tuto situaci byla jako dělaná. Konkrétně rodiče mého spolužáka nikam do Afriky neletěli, byli to obyčejní dělníci z fabriky a neměli problém se o syna postarat stejně, jako o další své děti. Tím ale neříkám, že to tak někdo jiný neudělal, tady odložil děcko do kasáren.
Co se politruků týče, považoval jsem je za nejzbytečnější lidi, které jsem měl možnost poznat. Možná měli skvělý život, no já bych s nimi neměnil. Byly opovrhováni i zbytkem lampasáků.