Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Elity první poloviny padesátých let pocházely z elit a étosu první republiky. Typickým pro toto období byl prof. Zdeněk Nejedlý se svou knihou :Komunisté jako dědici velkých tradic českého národa. Období po roce 48 vnímali jako završení národní a sociální emancipace českého národa. Slo vesměs o atheisty, kteří komunismus chápali jako nástupce křesťanství. Proto komunismu a Stalinovi připisovali náboženský a božský charakter.
Novým náboženstvím však rychle otřásla smrt Stalina i kritika jeho éry Chruščovem. Výsledkem bylo, že nová generace literátů ( Procházka, Kundera, Uhde, Škvorecký …) nenavázala na generaci těch prvorepublikových ( Pujmanová, Nezval, Říha, Řezáč ..) , ale hledala jiný výraz a jiné inspirace. Kafku, Prousta... To vše pak předznamenalo politiku 60.let i skepsi za normalizace.

Úderníka v montérkách vystřídal intelektuál v černém roláku s dýmkou.
Řekl bych, že je to mnohem a mnohem složitější. Například Nezval byl jemným prvorepublikovým intelektuálem, který později propadl stalinismu. Ti intelektuálové 60tých let zase byli ( až na výjimky ) bývalí pisatelé budovatelských básní, k existencialismu přišli až po rozčarování z 50tých let. Přesto měla česká literatura určitou kontinuitu, kterou zcela ztratila v 70tých letech, kdy vycházela buďto většinou ne moc kvalitní literatura oficiální a potom tu byl samizdat. Na tuto přerušenou kontinuitu se už nepodařilo navázat a kvalita české literatury velkým způsobem upadla.

Jistěže ta mladší generace měla stalinistické začátky. Třebas ten Kundera. V tom románu Žert řeší mimo jiné otázku odpovědnosti, spravedlnosti, odpuštění atd. které plynuly z dramatických okamžiků 50.let.
Taky běhu velkých dějin a postavení "obyčejného člověka" v nich. Racionalita jednání jedinců i společenských skupin a zcela irracionální výsledek tohoto úsilí. Dějiny si z lidí udělaly žert.