Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Vitásek má naprostou pravdu. Nevím co jsi dělal za socíku, ale asi jsi zapomněl, co to byla Státní plánovací komise. Ta určovala, kdo a za koílik bude co vyrábět a kdo si koupí a jaké stroje, schvalovala dovozy čehokoliv včetně priorit V1, V a O (vojenské a obranné projekty) Podnik si musel nechat schválit výrobní a investiční plán, včetně objemu mzdových nákladů v Praze u nadřízené složky VHJ (a pak ho plnit) a pak odvádět 90 % utržených peněz. Na investice dostával příděl, který zase určilo příslušné ministerstvo pro tu kterou VHJ, dokonce včetně objemu dovozů.
Víš Kvído, dělal jsem přímo v tom systému, těžko můžu přijmout tvoje mínění.

Je legrační, že celý tvůj text není v rozporu s textem mým. Z tvého pohledu to vyznívá, jakoby úplně o všem rozhodovala státní plánovací komise. Jenže to není pravda. (To totiž ani není v praxi proveditelné, o tom se přesvědčili soudruzi už v padesátých letech). Zemědělství, textilní průmysl, místní hospodářství a podobné podniky do jisté míry (a ta v různých obdobích postupně rostla) reagovaly na trh.
Tvrzení pana Vitáska, že podniky neměly vlastní peníze mohlo platit někdy v padesátých letech, ne od roku 1965. (To byl pan Vitásek klučina, jako my). Státní podniky samozřejmě měly účet u banky a měly i zisk. Jak s ním naloží, to bylo kontrolováno nadřízeným orgánem (zvláště v dobách růstu inflace). Samozřejmě neexistovala pro státní podniky volná tvorba cen a oba víme proč.

Podniky hospodařit nesměly a nemohly. Ale nějaké účetnictví se samozřejmě vést muselo, ovšem jenom ze statistických a plánovacích důvodů. Odborně se tomu říkalo míra korunou (do zahraničí tz. převoditelným rublem).

Ne, nemáš pravdu. Vždy nějaká míra hospodaření byla na rozhodování v podniku. Už Mňačko popisuje příběh s pozlacenou bránou, znovu si ho přečti. Je to z padesátých let a ředitel tam zjevně samostatně hospodařil...