Já bych to viděl jako dost přirozenou vlastnost a u Čechů ještě navíc
spíš typickou. Podívejme se trochu zpět.
Po prohrané Bílé Hoře byl zabaven majetek protestanské šlechty, pár
pánů sťato a protože platilo, že poddaný věří na to, na co pán, stali
se ze sedláků houfně katolíci, aby neměli probém (mám přímé důkazy z
matrik). Jen ti tvrdohlaví museli do exilu.
A opakovalo se to znova a mockrát, do exilu misel např. i jistý Borovský.
V roce 1919 se lidi houfně vzdávali rakouského občanství a hlásili k
Československu, aby mohli zústat na svých pozicích úředníků, učitelů,
vojáků apod. Ale asi 800 tisíc jich to neudělalo a ty jsme zbavili majetku a
vystěhovali.
V roce 1938 AH prohlásil Jižní Moravu za Sudety a už v říjnu běhali po
polích němečtí ordneři (ne rakouští) a zatloukali kolíky v místech kde
měla jít hranice záboru. Moravané ze Znojma, Mikulova a Lundenburgu
(Břeclavi) museli utíkat na sever k Brnu, ale mnoho z nich se "dalo k
Němcům", vstupovali do SA a NSDAP, opět proto, aby si zachovali pozice a
kariéru, protože uměli německy jako spousta jiných Moravanů.
Za protektorátu měli nacisti v našich zemích tolik spolupracovníků, že
už ai nevěděli co s nimi. Za největší příklad poslouží Emanuel
Moravec, bývalý legionář a masarykovec, který se "proslavil" projevem na
staromáku, kdy tam asi deset tisíc lidí (Pražáků) zpívalo českou hymnu a
přitom měli zdvižené pravice - Heil!
Komunisti neudělaii nic jiného než ti před nimi, už v roce 1948 koncem
léta začali zabavovat živnosti v roce 1949, zatýkali představitele
ostatních politických stran, kněze a řeholníky, v roce 1950 je poslali do
dolů. Ale vznikla Pacem in Terris, kam se schovali ti bohoslovci, kteří se
rozhodli s nimi spolupracovat.
A tak bych mohl pokračovat dál a dokonce to označit za naši národní
vlastnost, ovšem to kdyby podobnou neměly i jiné národy. Měli bychom s tím
něco dělat, ale ani dost dobře nevím vlastně co.