Tak to funguje (a bez světel) v jakékoliv úspěšné firmě, a bylo to tak
vždycky třeba i u Bati nebo u Kolbena. Správný manažer (a to premiér být
musí) si vytvoří kolem sebe tým a nemůže strpět, aby se mu mistři nebo
účetní mezi sebou hádali. Fungovalo to tak i ve Slušovicích za komunistů,
kteří pochopili, že bez manažerů to nejde. Tím hlavním, který to řídil
(v daných podmínkách) byl po řadu let Štrougal, velmi schopný
člověk.
Stát je ovšem vyjímečné zařízení, sice hospodaří s penězi nás
všech, ale nemusí nic vyrábět se ziskem a vydělávat na sebe, protože ty
peníze dostane na stůl ze zákona a má jedinou povinnost, nějak je utratit.
No a k tomu rozdělování už nejsou potřebí odborníci, ale politici a
úředníci, samozřejmě obojí bez odpovědnosti za hospodaření.
Takže když se vyskytne odpovědný člověk, který ve státním systému
zavede nějaká hospodářská pravidla, obyvykle je nenáviděn a nastane
obecná snaha se ho zbavit. Takový osud potkal už mnoho významnějších
osobností, např, Margret Tchatcher nebo Rogera Douglase. Stát je systém,
který takové lidi nesnáší ale nutně potřebuje.