Pozice komunistů v roce 1950 nebyla zas tak jednoduchá, jak by se dnes
mohlo zdát. Socialistické přeměny narážely na odpor a zároven hrozilo
vypuknutí války. Podél západní hranice CSR stály americké tanky.
Budovatelské úsilí kolabovalo, tak jako dodávka elektřiny. Lidé
vzpomínali na nedávno uplynulou dobu Protektorátu, kdy přes bombardování a
blízkost válečné fronty nebyly dodávky elektřiny přerušeny.
Po venkově citelně poznamenaném kolektivizací se potulovaly ozbrojené
skupiny Mašínů a jiných. A zásobovací situace ve městech se zhoršovala,
byly znovu zavedeny příděly na chleba a moučné výrobky. Situace v armádě
i v policii byla nejistá, podobně i v komunistické straně. Po Vítězném
Unoru do ní vstoupily statisíce lidí, kteří před tím často stáli na
opačných pozicích. Rovněž chování osvědčených stranických kádrů
bylo nevyzpytatelné. Někteří bojovali ve Španělsku a měli k SSSR
rezervovaný vztah, další měli "nadstandardní vztahy" s Jugoslávií, která
byla právě z komunistického hnutí exkomunikována.
Podobně jako po roce 1939 prchaly na Západ desetitisíce lidí. Byla
hrozba, že na Západě opět vznikne vláda emigrantů jako za války. Proto
bylo zapotřebí domácí nespokojence zastrašit. Komunisté si byli vědomi,
že Beneš napojený na domácí odbojáře byl pro Němce nebezpečím.
Nechtěli nechat dojít situaci tak daleko a rozhodli se jednat. Popravou
Horákové své odpůrce zastrašit. A zkonsolidovat KSC politickými
procesy.
Velká doba vyžadovala velké činy !