Protože se podle mě nevyplatí to rozlišovat, kde kdo žije a jak
dojíždí. Poslanec chodí do práce, tak jako já a tisíce jiných.
Žádného zaměstnavatele nezajímá, jestli to mám do práce 5 minut pěšky,
nebo dojíždím tryskáčem z Austrálie a kde a za kolik bydlím ho nezajímá
stejně tak. Nevím o tom, že by účtárny v soukromých firmách
zpracovávaly a evidovaly diety a proplácely lístky na vlak pro zaměstnance,
kteří pracují na adrese uvedené v pracovní smlouvě a nikam služebně
nevyjíždí. Poslanci kandidují s vědomím, že pracoviště poslance se
nachází v Praze, nikdo je nenutí tu práci dělat, navíc jsem pro, aby
jejich plat vystačil i na ubytování v Praze. Lze v tom přece velmi snadno
švindlovat, vychcaný Pražák si přepíše trvalé bydliště na svoji
chalupu v Beskydech a hned je nárok na diety průkazný, ne? Naopak slušňák
z Ostravy se nastěhuje k milence z Prahy a o nic nežádá, to je také jeden z
možných scénářů, byť asi málo pravděpodobný.
Pořád se mluví o zeštíhlení státní správy, ale neustále se vymýšlí
něco, co se bude (pečlivě:-) zapisovat, schvalovat, evidovat a následně
kontrolovat. Byrokratický aparát neustále bobtná, přičemž stát neustále
nemá peníze. Spoustu peněz totiž vyhazuje za zbytečnou činnost, jakou je
například vyplácení diet poslancům.