Operace Spojenecká síla (Operation Allied Force) měla za cíl zastavení
násilí a represí proti kosovským Albáncům, umožnění dodávek
humanitární pomoci a vyřešení statusu Kosova na základě dohod z
Rambouillet a zastavit opakované porušování příměří ze strany Srbska a
napadání mezinárodních mírových sil NATO IFOR a SFOR.[4]
(...)
Tuto válku schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za
hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku
možného veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další
rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků.
Někteří autoři proto považují tuto intervenci za nelegální.[8] Rusko -
tehdejší spojenec Slobodana Miloševiče - se snažila prosadit rezoluci
prohlašující tuto akci za nezákonnou. Podpořili ji však jen tři státy z
RB OSN.[9] Jak jiní autoři poukazují, tato přímá podpora Ruska - kdy Rusko
má v RB OSN právo veta - byla důvodem, proč NATO neřešilo situaci v Kosovu
za pomoci RB OSN, neboť tato snaha by byla zjevně neúčinná. RB OSN v
situaci, kdy pachatel válečných zločinů má podporu jednoho stálého
člena RB OSN, je RB paralyzována a tedy zjevně neúčinná, proto tito
autoři pokládají v takové situaci za legální zásah i bez mandátu
OSN.[10] "
Mimochodem, obdobná situace byla i kolem války v Irku, kde pro změnu
Francie (jako jediná) předem deklarovala své veto proti vstupu vojsk do
Iráku (proč jsme se dozvěděli následně, francouzští vysocí politici se
Saddámem čile porušovali ropné emnargo a obchodovali s iráckou ropou i do
vlastní kapsičky).
Je otázkou, jestli takhle koncipované rozhodování s možností jednoho
člena vše shodit na zem (mimochoem, i problém NATO, kde s případnou
účastí v nějaké válce musí myslím také souhlasit jednohlasně všichni)
je životaschopné - i proto tehdy zesílili hlasy o zbytečnosti OSN, které se
tak stává oravdu jen žvanírnou.
,
2
