,
Honza-Vichr
takže prostě nastala kritická situace
20 procent, proti 80 procentům
a režim padl
no, nebýt gorbačova, ještě chvíli bychom to museli snášet a asi by to už nebylo bezbolestné (bez násilí)
Spíš jen 10 %. Jenže byli organisovaní a těch 90 % bylo
roztříštěných. Bylo věcí tajné policie, aby se protivníci komunistů
nezačali organisovat.
Velká většina obyvatel uznávala "vedoucí úlohu Strany" a do budoucnosti
nepočítala s ničím jiným. Byl to postoj podobný pocitům obyvatel
Protektorátu za časů kdy Wehrmacht vítězil na frontách. Jenže s
plynoucím časem stojaté vody za normalizace lidi nijak neinspirovaly. Z
nákupních zájezdů do Maďarska si dovezli obdiv k "pozlátku Západu" a
část z nich vyhlížela na to zda by se něco podobného nedalo realisovat i u
nás. Většina počítala s tím, že impuls k tomu by měli dát komunisté a
tak jakákoliv změna v nejvyšším vedení KSČ byla doprovázena spekulacemi,
zda by ten dotyčný mohl být příznivcem nějakých změn.
Jenže vedení KSČ setrvávalo na konservativních posicích a tak lidé
postupně ztráceli naději, že z nejvyšších kruhů Strany dojde k takovému
pohybu a začali si více všímat politické oposice. Ovšem až krátce před
Listopadem 89.
Komunistická strana - která měla vedoucí úlohu zakotvenu i v ústavě - se
tak svým lavírováním a opatrnictvím své vedoucí úlohy sama zbavila.
V celém tehdejším Československu bylo v r. 1989 v KSČ asi 1,7 milionu
lidí. Stát měl tehdy zhruba 15 milionů. Na druhé straně tady byly i jejich
rodiny a jiné organizace - SSM, Svaz československo sovětského
přátelství, Svazarm a jiné s dalšími miliony členů.
Samotný počet členů KSČ ale moc neznamenal, většina z nich velmi rychle a
ráda stranu opustila.
Ty jmenované organizace s politikou stejně spíš jen tak koketovaly,aby se vlk nažral..Řekla bych,že skutečných přesvědčených komunistů byla tehdy menšina a paradoxně právě v minulém režimu jsme k Západu vzhlíželi,vše americké snad až nekriticky obdivovali.
Je zajímavé proč komunistická strana vynakládala tolik úsilí na provoz
"masových organisací!" jako byly ROH, SČSP, SSM.... Mohla se Strana bez nich
obejít, podobně jako se mohla obejít bez milionové členské základny ?
Nemohla KSČ postupovat podobné jako dnes ANO ? Mít jen několik tisíc
členů a své věci si prosazovat přes nomenklaturu ?
Protoze komunisti potrebovali mit rozlozene sily, stacilo je svolat a prisly by na pomoc, Ano je zalozena na profitu a ne na ideologii a kdyz nebudou profitovat, tak se zacne rozpadat, cleni se umisti jinde.
Mohla se bez nich v pohodě obejít. Členství v ROH bylo povinné, ale dle mých zkušeností nijak neotravovali, SČSP bylo výhradně záležitostí nadšených komunistů, ke vstupu nikoho nenutili, do SSM bylo lepší vstoupit, aby měl člověk klid, ale také nikterak netlačili k účasti na schůzích, které byly v minimální frekvenci. To jsou moje zkušenosti z 80tých let, možná před tím to bylo horší.
Členství v ROH nebylo povinné(vlastní zkušenost),ale člověk holt ztratil pár benefitů,které finacovalo právě ROH z čl.příspěvků.(Rekreace,dárek k MDŽ,vánoční kolekce pro děti atp.) Všechno ostatní fungovalo spíš jako zájmové kroužky.Já byla akorát členkou Sokola.
Tak především - ROH a KSČ se bohatě financovaly samy, ostatní
organizace byly financovány jako národní fronta, což je do jisté míry
realizováno i dnes. Teoreticky by jistě stačilo pár desítek členů k tomu,
aby diktovali veškeré dění ve státě. Ale k tomu museli mít zajištěnu
podporu řídících pracovníků na všech místech a stupních, proto
kontrolovali personální politiku tím, že do všech řídících funkcí, v
ozbrojených silách velitelských funkcí, instalovali straníky. Za pár
kaček navíc tito lidé ochotně plnili požadované, A je jich milión.
Ve volbách se nevybíralo z více kandidátů, chyba mohla nastat jen opravdu
vzácně.
Podstatný byl totalitní způsob vládnutí- vedoucí úloha jediné strany,které bylo podřízeno vše,vč.složek silových a represivních.
1