Ty ses přidržel pouze té jediné možnosti a tím byl státní byt na pořadník.Dnes bychom řekli pro sociální případy,o které neměl zájem zaměstnavatel a který nedosáhl na družstevní,ani svépomocnou výstavbu.
Ty ses přidržel pouze té jediné možnosti a tím byl státní byt na pořadník.Dnes bychom řekli pro sociální případy,o které neměl zájem zaměstnavatel a který nedosáhl na družstevní,ani svépomocnou výstavbu.
Družstevních a svépomocí bylo málo :-)))) to nemohlo zájem pokrýt .-))))
Popsala jsem všechny varianty.Ostatně svépomocnou výstavbou myslím i stavby vlastních domků,na které byly k dispozici velmi výhodné půjčky.
v pořádku, ale zase stylem, že po revoluci na to stát rezignoval.
protože se pohybuji ve stavebnictví, vím, že po revoluci se rozjela
výstavba primárně rodinných domů. kam se serou komunisti. a bez
příspěvků státu.
co se bytů týče, platí mnohokrát řečené - bytů je možná dost. jen si
je majitelé drží, ani je nepronajímají
každopádně bytová situace za soudruha byla tristní. a to i přes to, že v 70 letech skutečně stavěli. někde mám tabulku s počty nových bytů rok za rokem
Jenomže to jsou developerské projekty za tržní ceny! O těch jsem se zmiňovala v poznámce,že to stát přenechal trhu,což je trestuhodné.
To vůbec není trestuhodné, ba naopak. Znovu zopakuji pointu :
za komoušů soudruh stavěl stavěl, div se nepřerval - pořadnáky na pozmky
byly na 10 let, na byty 15-20, družstevní jen o málo menší
po 89 sice za tržní cenu ale stavělo mnohem víc lidí dražší rodinné
domy.
je to známka i významu vlastního bydlení, - klik lidí za komunistů by se
třeba i na celý život zadlužilo, jen aby bydlelo. ale nemohlo, muselo čekat
na soudruha, až postaví nebo zasíťuje ap.
Tržní bydlení je nedostupné pro ty,kteří to potřebují nejvíc- pro začínající mladé rodiny. Tržní jsou v podstatě i ceny nájmů v soukromých bytech. Co se bytové otázky týče,jde o větší problém,než před r.89
Existovala tzv. družstevní stabilizační výstavba. Družstevní byty byly přiděleny podnikům, které je pak přidělovali zaměstnancům. V konečném to bylo dělnickým profesím a komunistům. Jeden můj známý vstoupil do KSČ aby dostal podnikový (družstevní) byt.
Dovedu si představit jaké by dnes bylo halo, kdyby někdo dostal podnikový byt proto, že byl v ANO. Tehdy to ale všichni brali za normál.
To jste to ale sakramentsky zjednodušil! Ne,že byste neměl část
pravdy,ale tak úplně to taky nebylo.Každý režim potřebuje odborníky v
jednotlivých odvětvích,které jsou páteří průmyslu a drží ekonomiku na
nohou.Tzn.že byty dostávali právě tito odborníci,samozřejmě i z řad
bezpartijního dělnictva.
Dnes nemůže být žádné haló,protože o zákulisních intrikách víme
prdlačku.Jak v politice,tak v sektoru soukromém.
Dnes se vše probírá v médiích. Jak to ve skutečnosti je záleží na
úsudku ( a zkušenosti) každého z nás.
Právě to se mnoha lidem líbilo za komunismu. Nebyl bulvární tisk a vše
bylo jednoduché a krásné. Lidé byli nadšení a spokojení. Až na pár
jednotlivců....
Nadšený a spokojený byl tehdy málokdo. Ve společnosti byla obrovská nespokojenost, což lidé přiznali jen v soukromí, nebo mezi důvěrnými přáteli , která bouchla jak papiňák v listopadu 89, kdy si i spousta normalizačních komunistú pokrytecky připnula trikolóru. Opravdu nešlo o kabanos, hajzlpapír, tvrdý rohliky, vložky a meníčko v Hotelu Strojař, to byly zcela podružné věci
Jsem rada, ze jsi to napsal, jinak to, co ctu , vzbuzuje dojem, ze vetsina lidi byla vlastne spokojena, ze si sice prala cestovat a nakupovat jako na zapade, ale pratelstvi se Sovetskym svazem se vzdat nechtela..
Kdyby to tak bylo,KSČM by byla vedoucí polit.stranou,nikoliv mimo parlament.
Bez Gorbačova by se toho tady změnilo pramálo. Lidé si na socialismus zvykli, nějak totiž odpovídal jejich (většinovému) naturelu. Zato s demokracií jsou tady dnes problémy. Ve Střední Evropě, v Polsku, Maďarsku a taky v Česku. Banány se brzo přejedly a hodně lidí by svobodu a materiální blahobyt vyměnilo za pořádek.
Jen jsem jím jednou nebo dvakrát projížděl, na menu v tom hotelu nostalgicky vzpomínala Satanova kopretina, uživatelka kopretina666.