Mělo to svůj vývoj. Osobně vidím příčinu ve vnitřním uspořádání
ekonomických vazeb a v (ne)respektování zákonnosti. Základem pochopení je
ekonomická mizérie UA od své samostatnosti.
Bývalé státy SSSR se staly rájem privatizátorů. Došlo k tomu, že pár
desítek šikovných jedinců získalo rozhodující postavení v ekonomice a
naprosto bezohledně "rejžovali". Důsledky byly otřesné, znamenalo to
obrovské počty nezaměstnaných a prázdnou státní kasu. Jistěže se tito
zlatokopové úspěšně vyhýbali placení daní. A pak záleželo, zda
politici dokáží vynutit nekompromisní placení daní, čímž se naplní
erár a lze realizovat státní zásahy do ekonomiky a nezbytnou sociální
politiku. To dokázaly vlády ve střední, v Rusku Putin, zdařilo se v
Kazachstánu atd. Nikoli v UA, ne úplně v Pobaltí.
UA tak ovládá 12-15 oligarchů, kteří dokonale komtrolují vládu, volby. Ti
oligarchové jsou závislí ve všem na Západě, odtud jdou dolarové půjčky
a podpory. Rozjel se obchod "něco za něco". A tak se rozjela propaganda, že
za ekonomické neúspěchy může Rusko, což oživilo dávné averse, a že
východiskem k vysoké životní úrovni je úplné napojení na Západ.
Důsledkem byl Majdan 2013-2014. Následoval zábor Krymu a nacionalismus jen
bobtnal. Řešením stavu bylo jednání se separatisty. UA zvolila vojenské
řešení a s rostoucím vyzbrojováním rostl i zájem o vstup do NATO,
protože v tom oni spatřují jistotu, že nemohou válku se separatisty a
válku o Krym prohrát. A protože Putin Krym vrátit nehodlá a válčit se
státem NATO (což by znamenalo 3.SV) nechce, došlo na (nesprávně
připravený) vojenský zásah. A tak neschopnost Ukrajinců v letech 1991-2017
přivedla svět do dost blbé situace.