Přiznám se, že humanistu jsme tam podle mne už měli - Havla, a i když
ani písmenem nezpochybňuji jeho roli a význam tehdy, dnes už si to nedovedu
představit. Člověk odtržený od reality ve vleku filosofie (netvrdím, že
tak musí fungovat každý humanista, ale tak nějak očekám, že ano, protože
osobně jsme přesvědčen, že to dnešní už není humanismus, ale
pseudohumanismus :-)))).
je těžké určit nějaké obecné parametry pro tu funkci. Já upřednostňuji
pragmatika/realistu, praktika, schopného a ochotného se domluvit, nejen
mluvit, ale i poslouchat, respektovat většinu v mantinelech zákonů,
schopného vysvětlovat (ne nutně vysvětlt), apolitického, ale s
deklarovaným světonázorem (apolitickým).
asi to ani nejde všechno splnit najednou .... je to hra, jako každé volby
:-))))