,
Honza-Vichr
Zpětně hodnoceno, byl to pro Husáka ohromný malér. Husák sám tvrdil,
že 70.léta byla nejúspěšnější v poválečné historii. Charta se stala
mezníkem.
Normalizaci je možno rozdělit na dvě poloviny. Ta první o které mluvil
Husák mohla být brána komunisty positivně. V té druhé to už vše šlo z
kopce.
Podobné to bylo za Protektorátu. V první polovině šel vývoj pro Říši celkem dobře, v té druhé to vše už spělo ke konci. Mezníkem byl Heydrich.
Viděl jsem dokument o Antichartě, kde o ní mluvilo spousta
zúčastněných a kupodivu docela rozumně i soudruh Fojtík, který jí
vnímal s odstupem jako chybu, dokonce říkal, že vláčet tam Wericha bylo
zbytečné.
Tehdy to ale určitě tak neviděl, bylo to vymezení, kam až můžou umělci
zajít. Zpívejte, hrajte, pište, bavte, ale jak překročíte určené
hranice, skončíte. V Rusku by vypadli z okna.
Takhle ti papaláši mudrovali ex-post.V reálné době si s tím hlavu nelámali a Charta se stala jen dalším prostředkem,jak lidem efektivně ohnout páteř.Paradoxem je,že text odsuzovali i ti,kteří ho nikdy nečetli.
V roce 1978 Fojtík nevěděl jak to bude dopadat. V roce 89 už i mu to bylo jasné.
Jak by to mohlo jít z kopce,když nás s Perestrojkou předběhl i SSSR a my
jsme stali předposlední východoevropskou zemí ,ve které se režim
poroučel? Dokonce má dodnes své horlivé zastánce. 
Charta ve své době představovala okrajovou část společnosti. Komunistická strana tehdy sice měla 2 miliony členů, nicméně většina z nich byla jen "u komunistů". V revolučních dnech roku 1989 pro ně nebyl problém se překabátit.
Disidentem nemohl být každý,žít na okraji nebylo jednoduché,protože nikdo neznal budoucnost a vypadalo to navždy.Ale já ani neumím odhadnout,kolik lidí Chartu77 vůbec četlo a ztotožnilo se s ní aspoň soukromě.Ráda bych věřila,že jich byla většina,ale s odstupem vidím,že to tak asi nebylo.
Omyl. My měli pokus o perestrojku, (a to výrazně kvalifikovanější), od roku 1963, v ekonomickém reálu od roku 1965. Tedy o dvacet let před Kremlem.
1