,
Politice v normalizaci dominovali dva tábory. Tábor pragmatiků v čele se Štrougalem a konservativců v čele s Bilakem. Uprostřed obou táborů byl Husák. Bilak měl jednoznačnou podporu Kremlu, Štrougal komunistických pragmatiků.Bilak ovládal policii, armádu, školství a kulturu, Štrougal průmysl a zemědělství. Husáka pojilo osobní přátelství s Brežněvem a tato konfigurace představovala jakousi základní jistotu v Česko-Slovensku.
Jenže s rostoucím věkem Brežněva se vedoucí kruhy komunistické strany
čím dál tím víc přemýšlely nad tím kdo přijde po Brežněvovi. Už
během posledních let vlády Brežněva se zdálo, že jeho nástupcem se stane
Andropov. Protože Andropov měl vazby na bezpečnostní složky, automaticky to
posilovalo posici Bilaka a oslabovalo to posici Štrougala. Navíc s
postupující immobilitou Brežněva upadala i autorita Husáka v komunistickém
vedení.
Komunistické vedení bylo od začátku normalizace celkem nezměněné, Husák
podporoval kádrovou stabilitu avšak poměry se s tlakem Bilaka a Moskvy
začaly hýbat. Štrougal byl nucen odstoupit, rovněž Husák přišel o
vedoucí post ve Straně a na jeho místo se dostal Jakeš, někdejší Velký
Inkvizitor z doby prověrek na začátku normalizace.
Kdo ví kam by situace dospěla kdyby Andropov nezemřel. Jeho nástupce však
měl zcela jiný program což znervoznilo pražském vedení KSČ. Zdravý rozum
vládnoucím kruhům radil vyčkávat na to jak se Gorbačov vyprofiluje a
teprve pak jednat. Bezprostřední vývoj po nástupu Gorbačova však vedl k
oslabení posice Bilaka, který ještě před nedávnem aspiroval na místo
presidenta po Husákovi. Přesto však trvalo určitou dobu, než v českém
komunistickém vedení převládl názor, že doba Andropova a Brežněva je
pryč a že Gorbačov se svými plány je realitou do budoucna.
