Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Únor 48 lze sice pochopit,ale ani z tehdejšího hlediska není možné komunistické vítězství hodnotit kladně! Již tehdy byly známy poměry v Rusku i pevné spojení s Gottwaldovci.Selhal prezident Beneš i tehdejší demokratické strany.

Před chvílí jsem četl story jednoho židovského vojáka, který si život zachránil ve wehrmachtu. Přes den hajloval, v noci plakal a vzpomínal na své rodiče. Po válce se opět stal Židem. Ale prohlásil, že ten návrat k židovství od národního socialismu byl mnohem obtížnější než cesta k národnímu socialismu.
Z toho jednoho života by mohlo plynout, že přerod z národního socialismu v komunismus nebyl tak komplikovaný jak by se mohlo zdát. A že spousta lidí ho lehce zvládla.

Koukám,že jste plynule přešel ke srovnání nacismu,socialismu a komunismu,dost možná i sociálních demokratů.

V té poloze toho židovského vojáka ve wehrmachtu v době druhé války jsme byli za komunismu. Ačkoliv jsme si to nechtěli připustit, nakonec jsme se s režimem identifikovali. Ten voják (Žid) ke svému překvapení dospěl k tomu, že si před koncem války přál vítězství Říše.
Dokážu si to představit, za války na frontě prý vznikaly přátelství na celý život, možná taky proto, že ten život na frontě byl krátký. Ten Žid si asi se svými spolubojovníky dobře rozuměl a oni s ním. Všichni pak byli hnáni touhou po vítězném konci války. Lidem, kteří byli v týlu už nerozuměli.
Podobně to vystihl Remarque ve svém románu Na západní frontě klid. Ten voják byl na dovolené , umírala mu matka a svým příbuzným už taky nerozuměl. Chtěl se vrátit na frontu za svými kamarády, se kterými si rozuměl.

Já ve svém okolí měl hodně antikomunistů, mnozí z nich se ale krátce před Listopadem zhrozili z toho, že by ten komunismus mohl padnout.

Kdyby kdokoliv ze soukmenovců tušil,že je židovského původu,měl by ihned po identifikaci.
Ta Remarqova skvělá válečná díla jsou o hrůzách války,síle tam stmeleného přátelství a po návratových posttraumatických stresových poruchách. Velmi pochybuji,že by něčím podobným trpěli naši disidenti.

Jedna disidentka z Brna něčím podobným opravdu trpěla. Byla to změna na něco zcela odlišného a nový životní styl a cíle.

Možná to bylo něco podobného,co potkalo K.Kryla.Velká očekávání z příchodu vytoužené svobody,která se střetla s realitou.Rychlé bourání dosavadních pořádků,přičemž ještě nebyly připraveny kvalitativně lepší.

Já tím chtěl říci, že naši předkové se za druhé války identifikovali s národním socialismem.Ne všichni, ale významná část.
Jako ten židovský voják wehrmachtu. A transformace do jiné identity po válce byla obtížná, nejjednodušší asi byla transformace do komunistické identity.
Tím se dostáváme k otázce (dis)kontinuity.