,
Honza-Vichr
Západ se mylně domníval,že se Rusko,odedávna proruským Krymem, uspokojí.
V Rusku je nostalgie po starých časech, časech SSSR se kterým se
většina Rusů identifikovala. To se však netýká jen Ruska, ale celého
postsovětského prostoru.
Rozpad impéria přinesl jeho obyvatelům výzvy se kterými se obtížně
vyrovnávají a útěk do minulosti je jedním ze způsobů vyrovnávání se s
novou situací.
Putin je (jen) symbolem tohoto dilematu.
K rozpadu SSSR došlo, jeho velmocenský význam upadl a bývalé sovětské
satelity zvolily cestu na Západ.Pocit ztráty je tedy oprávněný a živený
pocit obav ruskými politiky,ale částečně i nerozvážnou politikou
Západu,skutečně v Rusku existuje.Klidně tomu můžeme říkat nostalgie po
bývalém významu .
Tohle se ovšem postsovětského prostoru netýká.Ten se nikdy s ruskou
nadvládou nesmířil a příchod Gorbačova uvítal s nadšením.Jak si kdo
dokázal s nabytou svobodou poradit,to už je jiná kapitola.
Česká společnost je rozdělena, jedna část chce jít se Západem (patřit do Evropy), druhá část chce jít s Ruskem. Můžeme si připustit, že tyto společenské segmenty nevznikly nedávno, ale byly tu vždy. Třebas před Gorbačovem.
Jsme střed Evropy, tak je logické, že tu rozpolcení mezi Západem a Východem je a bude jistě i nadále.
Kritici polistopadové politiky přeci nejsou automaticky milovníky
předchozího režimu a Putinova Ruska!! 
Tak vidíte.Vždyť je to i oprávněné.Hlavně si každý musí správně určit příčinu a následek.
Právě v těch příčinách se rozcházíme. A tím pádem i v těch následcích.
