No právě že je produkovat může. Ty čističky (průmyslové), které
jsem poznal, měly vždycky nejmíň tři stupně, patřily textilkám a u nich
je odpadní voda plná kyselin, tuků, mýdel a barviv. Ale skoro všechno se
dá zreagovat, když se ví jak a čím.
První stupeň byl vždycky chemický, přidával se chlorid železitý jako
flokulant, ale také jiné reagencie na barviva apod, ale vždycky na základě
chemického rozboru z nádrže nátoku. Druhý stupeň pak býval biologický,
pomocí aerobních bakterií se rozloží mýdla a tuky a jiné věci až na
čistou vodu. Ale ty bakterie jsou aerobní, tzn. že se nádrže musejí
provzdušňovat. Když se to neudělá stane se z ních smrtící žumpa s
hnilobami a plísněmi, které jsou anaerobní, tedy nepotřebují kyslík a ten
všechen zmizí.
Jednou jsem to zažil ve Vlněně v Brněnci, museli tam přijet s
cisternama, všechno vycucnout, rozředit a odvézt do jiné čističky a pak
nastartovat ten přírodní bakteriální cyklus znova, a k tomu stačí nalít
kýbl nebo dva čistých howen. Ale těch je ale v průmyslu nedostatek, tak se
musí přidávat hnojivo NPK, aby ty breberky měly z čeho růst.
Ale když se to hlídá, tak to funguje dobře, ve třetí nádrži ve
Svitávce měla vedoucí chemička paní ing. R. nasazené žáby a lekníny, to
pro kontrolu, že je to OK.