To si nemyslím. I když, jak kdo, jsou i takoví, jenže ti byli
vždycky.
Zde se neustále diskutuje kolik co stálo, kdo kolik vydělával a kdo dostal
byt. To je samozřejmě vpořádku.
Ale je více stránek života. Třeba kultura. Oproti dobám socialismu je dnes
úplně někde jinde, dnes je nám toho dispozici tolik, o čem se nám zamlada
ani nesnilo. Stačí vejít do knihkupectví, či do prodejny hudebnin, nabídka
je až na malé výjimky zcela bez státní, či politické cenzury, což je
penězi k nezaplacení. Od mládí mám rád muziku, i rockovou, včetně té
tvrdší a zrovna ta soudruhům dost vadila. Ani naše kapely v těchto
žánrech se v rádiích moc nehrály, desky vydávaly sporadicky. Zahraniční
světové kapely sem nejezdily, jejich desky se zde neprodávaly, tedy až na
pár výjimek. Dodnes nevím proč komunistům vadil zrovna bigbít, rock,
metal, svého času dokonce i jazz. Polským, či maďarským soudruhům to
nevadilo, divné.
Možnost sednout do auta, nebo na vlak a jen s občankou v kapse si zajet si na
koncert Vídeňské filharmonie do Schönbrunnu, no kdyby mě to někdo řekl v
roce 1988, tak ho prohlásím za blázna. Dnes je tento sen samozřejmostí.
Vlastně zapomněl jsem, momentálně není, čínský virus nám udělal čáru
přes naše plány a vše živé je momentálně nedostupné. Tak alespoň máme
ty desky a knížky a kdykoliv si můžeme dokoupit další a to bez omezení
státního cenzora. Přijít do obchodu, momentálně tedy jen ónlajn, a mít
možnost si koupit kompletní dílo třeba Jethro Tull, nebo Black Sabbath.
Pustit si v televizi koncert Queen, nebo finálový koncert BBC Proms - Taky
kdysi naprosto nemožné a dnes samozřejmost. A přitom všem ty dříve
protěžované pophvězdy nikdo nikomu nezakazuje, kdokoliv kdo chce, si může
poslouchat Davida, Gotta, či Zelenkovou do aleluja.
Takže záleží na prioritách, někdo je jen na ty peníze, ale myslím si,
že většina lidí má i jiné zájmy a já tedy přechod od omezené a
kulturně devastované reality k souačasné rozmanitosti beru.