Mám na to odlišný názor. Neříkám, že se tento idylický scénář
občas neodehrál, ale ve vetšině případů tomu tak nebylo. Vzájemná
výpomoc, na stavbách zejména, se odehrávala, ale určitě ne tak, že
nezištně pomáhal každý každému. Takže si pomáhali příbuzní, party
kamarádů, nebo sousedi, pochopitelně jen někteří příbuzní, někteří
kamárádi a někteří sousedi. Ale že by se někdy zvedla celá hospoda a
šla k někomu něco dělat, tak jsem nikdy neviděl. Jo, u žranic a
chlastaček bylo vždy dobrovolníků dost, u plné fůry cihel se však sešli
většinou jen ti, kterým byla přivazena.
Závist, to je kapitola sama o sobě a nemyslím, že by jí bylo dnes víc,
spíš naopak. Závistiví lidé záviděli vždycky a za komárů i úplné
prkotiny, třeba že má Vonásková novou paruku, Vonásek rifle z Tuzexu a
Pepovi od vedle poslal brácha emigrant z Německa video. O novém autě, či
výhře ve sportce ani nemluvím. Pamatuji příběh lidí, kteří vyhráli
milion, pravda, bylo to už po revoluci, ale ne dlouho, takže tehdy to bylo
docela hodně peněz. Po půl roce se z rodné vesnice odstěhovali, protože
půlka dědiny je přestala zdravit, někteří si dokonce na potkání
odplivli, a ta druhá půlka k nim chodila vypůjčovat peníze, tedy spíš
žádat o půjčku. Jelikož nemohli půjčit všem, tak jim odmítnutí
sprostě nadávali, vyhrožovali a došlo i na rozbitá okna. No to by
nevydržel ani slon.