Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

když se šlo na vandr, člověk si vzal paštiku, či řízek mezi chleba.. do tlumoku lunchmeet a ten se pak udělal v plechovce na ohni a jakáýý to byla bašta.. dneska bych se ho bál vzít do huby, jaký je to hnus...

Jj, to také znám: maso jsme jedli jenom v ten den, kdy se zabíjelo prase. Pak se všechno dalo do konzerv nebo zavařilo do sklenic, aby bylo maso pro cozí lidi, kteří nám v létě pomáhali při senách a žních. Anebo tehdy, když bylo potřeba zabít starou slepici. Z té se uvařila polévka a maso se nasekalo do omáčky na oběd pro šest dospělých a dvě děti.
Před časem jedni známí pořádali o víkendech nějaké ekologické kurzy. S ubytováním a stravováním. Vařila tam jedna paní ale onemocněla jí maminka a tak sháněli někoho na záskok. Přišli i za mnou. "Patnáct lidí a tři jídla denně? To zvládnu!" Jenže jsem o tom kvákla před dcerou a ta se vyjevila: "Stařenko, řekli ti že tam se vaří vegetariánská jídla???"
To mi opravdu neřekli! Znejistěla jsem.... ale pak jsem si uvědomila, že mohu vařit jídla, která jsem jídávala doma! Zavolala jsem tetičce, to je tatínkova sestra, ta jezdí vařit pro nějakou adrenalinovou cestovku do Alp a řekla jí co mne čeká. Také se vyjevila: "Vegetariáni? To nezvládneš!" Jenže já po ní chtěla jenom to, ať si vzpomene na "stará jídla"! Co vařívala stařenka! Brambory na sto zpúsobů a zelí na stojeden způsob! Daly jsme spolu dohromady těch receptů spoustu. Strávníci byli nadšení a některá ta jídla nadchla i moje děvčata...

Škoda, že tahle jídla se zapomínají. Kdo už dnes umí a zná škubánky, uhlířinu, šišky, bramborové placky... Všechno to miluju, jsou to pro mě největší lahůdky. Je to i dost pracné, třeba ty šišky, placky, tak už se s tím nikdo nedělá.