Matláš patláš lejno s pískem a mě si k tomu bereš do hudby, nebo do
úst. Miliardářům dnes nepřiděluje miliardy stát, nebo nějaký úřad.
Vyvolení tedy možná z tvého pohledu jsou, ať je po tvém, miliardáři se
však stali čistě svojí zásluhou, ať už nekalou, či kalou, to není pro
toto porovnání s bytovým hospodářstvím podstatné.. Podstatné je, že
počet miliardářů není dán, nestanovil ho žádný plánovací úřad,
stát ani strana. Miliardářem může být jeden, nikdo, ale také všichni,
nic v tom nebrání, jediným limitem jsou schopnosti každého z nás a to je
dobře.
U těch bytů za komunistů to bylo jinak. Jejich počet byl omezen, nemohl jej
tedy dostat každý, což je logické a nelze to kritizovat, žádný stát na
světě není schopen všem postavit byt. Ovšem pokud je určité části
obyvatelstva poskytnuta nějaká výhoda, například získání bydlení
zdarma, pak jsou tito lidé vyvolení a nechápu, proč se své vyvolenosti
pořád tak urputně brání. Není to přece jejich chyba. Všichni ostatní
tuto výhodu neměli a mít nemohli, takže toto je určitě špatně. Když už
tedy chtěl socialistický stát usnadňovat lidu získání bydlení, měl to
dělat jinak, spravedlivěji. Bydlení v bytech, vlastních domech a třeba i v
maringotce mělo stát reálné ceny, ted ceny bez deformací. A každý občan
měl dostat od státu příspěvek, jedno jaký, jestli deset tisíc, nebo
milion, ale všichni stejný, mohl to soudruh tajemník předávat například
jako vkladní knížku při vítání občánků. Byla by to sice úplná
blbost, ale spravedlivá, takže by to bylo dobře.
Zkusíme ještě jeden příklad k porovnání, protože ti miliardáři se k
těm bytečkům pro vyvolené moc nehodí. Za socialismu a vlastně i dnes, byla
státem dotovaná veřejná doprava. Někdo jezdil vlakem (autobusem,
šalinó...), někdo ne. Přesto nebyli tito aktivní cestující vyvolení
oproti těm, co jezdili svým autem, nebo nejezdili nikam. Cestovat autobusem za
zvýhodněné jízdné totiž měl možnost každý, což je dobře. Vyfasovat
zadarmo byt však ne, což je špatně. Pokud to nedokážeš rozlišit, pak je
mi to líto.