Ty vzpomínky ... to mládí ...
To bylo ve Vídni, Jednou se jeden z mých kolegů, jménem Slunský,
pohádal s ostatními kolegy o hrůzách panujících v ČSSR, kteří to
zpochyňovali. A přišli ke mně, abych to rozsek.
Slunský tvrdil, že v ČSSR nemají dělníci dovolenou, tak jsem mu řekl, že
po prvním roce zaměsnání mají nárok na dva týdny, pozděj na tři týdny
dovolené.
Pak tvrdil, že se pracuje deset hodin denně, šest dní v týdnu. Já na to,
že to nevím přesně, že jsem byl v nepřetržitém provozu na uhelném dolu,
že jsme měli v kole 4 směny. Týden má 168 hodin, na každou směnu vyšlo
týdně 42 hodin.
Slunský vyrukoval ještě s jinými poudačkami, jak jsou v ČSSR Němci
šikanovaní atd. Prostě v ČSSR to bylo tehdá (70. leta) jiné, než v
Rakousku, Itálii, nebo v Německu. Něco bylo lepší pro obyčejného
člověka, jiné zase horší.
V každým případě jsem v Rakousku valil bulvy na to, jak se i neznámí
lidé chovají k sobě slušně a uctivě, že na chodnících bylo čistěj,
že tu byly obchody plné zboží. Ale také, že bysme s manželkou šetřili v
ČSSR na ojeté auto aspoň pět let a tady jsme ho měli druhý rok po emigraci
(žádná sláva VW käfer, ročník 58, 28 koní ale povozil nás po Rakousku a
po Itálii). Atd.
Nechci tím hodnotit, jestli to bylo ve Vídní, nebo v ČR lepší, nebo
horší, to by si musel každý pro sebe vyzkoušet na vlastní kůži. Všude
je krajíc o dvou kůrkách.