Podle mych zkusenosti, bylo temer pravidelem, ze deti z komunistickych rodin
a nekdy i z neangazovanych, kde byl otec delnik, velke problemy nemely a ani je
neznaly. Dlouho verily tomu, co jim ve skole napovidali.Pozdeji zas pro ne byly
dostupne vlastne vsechny obory, mohly i do ciziny, sice omezene, ale kdyz na to
mely, mohly. Mnohym bylo uplne jedno, jak ziji ti ostatni, co jim neustale
hazeli komunisti klacky do cesty. Byly i pripady deti z komunistickych rodin,
kteri se vzepreli, ale pozdeji, kdyz uz jim slo o misto na slunci, nazor
zmenili, sice vedeli, oc kraci, ale pretvarovali se. To uz pak zalezelo na
charakteru. Zajimave pro me bylo, ze vsichni prislusnici KSC z mych spoluzaku mi
po 89. sdelovali, ze byli cleni KSC. Asi proto, ze se ostatni od nich odtahli a
jsem byla jedina, kdo to neudelal, ackoliv bych vlastne mela. Moje radost ze
shledani byla vetsi, nez nechut ke KSC.