Protoře už se šlo ve 12 domů,to je jasný ne ? 
A gastronomie (až na luxusní podniky pro bolsevicky papaláše) byla tragická - to ještě i pár let po revoluci.
To vychází z logiky věci uzavrenyho státu, kdy řadoví kuchaři pod RaJ
nemeli kde vzít zkušenosti ze světa a hlavně jim to bylo u joudele, co
otravum flaknou za slichtu na talíř, neměli kam a proč vyrůst.
Jedna věc byla propaganda, jak všichni pracuju pro blaho socialistickyho
zřízení, druhá věc byl každodenní život, kdy se kazdej snažil urvat z
toho mála hlavně pro sebe a v tehdejším pojetí byl docela rozšířenej i
,,klientelismus".
Na cistej komunismus, ke kterýmu se socik měl dopracovat, lidi fakt nejsou a
nikdy nebudou stavěný.
Neverim, ze by kuchar nevařil jak nejlíp umí. Do vareni se promítá osobnost, je to kus mě samotne. Uvařím a potajmu se dívám, jak jim chutná. Je to strašně osobni a citlivá věc.
Jenom čtu zajímavé téma. A protože k tomu nemám co říct, tak držím klapačku.-)
Je to právě o motivaci. Tam nebyla ta profesně přidaná hodnota
konkurenčního boje ovlivňujícího i výslednou kvalitu (která zajímá
zákazníka - měla by), finančního ohodnocení a kariérního růstu - nebo
na úplném minimu. A to nejen v té gastronomii.
Že na tohle někteří zapomněli, bude tím, že si kazdej pamatuje raději
jen to hezký.
Že nebyl konkurenční boj? To nevim. Pamatuju si dodnes, jak mi táta při nástupu do pracovního procesu říkal, že se musím pořad snažit být lepší, nez ti druzí, ve vsem, uváděl i konkrétní maličkosti. Provázelo me to celým životem.
Tvuj tata byl uvedomely a zrejme i dobry stranik, nediv se mu .Myslel to s tebou dobre.
Byl to dobry človek, co miloval lidi, a tisíc vecí se mu v životě povedlo udělat.
tož záleží na tem, co si kdo pod pojmem
gastronomie představuje... zda-li pořádnou porci výborné svíčkové...
nebo segedýnu... a nebo ještě lepšího opravdického
knedlo-vepřo-zelového... z které se dokázal nasytit... a pak třeba si dal
ještě výborné domácí buchty, od paní kuchařky v bílé zástěře... a
nebo mít na talíři 50 gramů rádoby křepelčího masa (většinou kuřecí
z Polska)... jeden uvařenej americkej brambor, z Českého Brodu... a větévku
rozmarínu (k hovnu)... k temu pak něco z rozdrcených sušenek zalitých
šlehačkou a nahoře pro ten nóbl pocit, položenou jahodou... hrdě zvaného
dezert... od pana šéfkuchaře, s michelinskou hvězdou na čele...!!!
To jsi popsal přesně 
. Já primo nesnáším ty
"pomalovane" talíře, kdy se talíř "umělecky" poblemta nějakou omáčkou
nebo čím. Z toho se mi primo zvedá zaludek.
Osobně si v dnešní době davam nejradsi prostě řízek. Tam se toho dá
zkazit nejmíň. Je to pořád lepší, nez nějaké ty nečitelné
omáčky.
Za socialismu jsem milovala savojsky řízek. Marně jsem pátrala po receptu,
aby byl tak nádherně nadychany. Asi to bylo tajemství šéfkuchaře 
.
Ježiš, já mám hlad...
Jo, vypadá tak, ale to obaleni ve vajíčku jsem zkoušela, bylo to dobré, ale
pořád ne, jako v tech socialistických hospodách. Podezřívam je, ze to
obalovali v nějakém těstíčku, do kterého přidali prasek do pečiva.
Zkoušela jsem i sníh z bílků, ale pořád to není ono.
proto tolik šmejdáckýho zboží z Německa... z Francie... tam končí v
pátek spousta firem taky ve 12:00 hod. Podle tohoto hodnotícího kritéria
končí automobilky v USA zřejmě již v 9:00 hod. 
2
1