Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Umístili, a aspon trochu pracovat museli. Co jinak s nimi? Bud je živit úplne bez práce, nebo je nechat umřít hlady?
Nejhorsi jsou dneska mladi, co se nenaučí pracovat. To je tragedie pro ne i pro rodiny.

někdo se o ně musel starat, na svůj úkor. Dnes je to těžké. Pamatuji si, že ve svém zaměstnání si jeden vedoucí dovedl do práce syna - autistu. Byla s ním potíž, ženy dělaly za sebe i za něj... Chlapec byl šťastný a chodil tam jak pan ředitel. Kdyby nebyl syn vedoucího, už by tam nebyl. Takhle to oddřely za něj ty ženské.

V podstatě jsme na ně pracovali a promítlo se to i v produktivitě.Po r.89 jsem se těšila,že konečně skutečně začne platit - každému podle jeho zásluh! Škoda,že jsem se nedočkala.Na nezaměstnané ovšem platíme i po r.89,ale mnohem méně a formou soc.dávek.Do značné míry si tímto způsobem vytváříme bezdomovce.

nezaměstnatelní byli v kriminálech... nebo v ústavech pro občany s mentálními poruchami... ti ostatní jsme se dokázali bez problémů zaměstnat a pracovat...!!!

To je pravda, ústavy byly přeplněné, lidé s mentální poruchou se tam tlačili v klecích a trpěli. Tohle žádná vspělá společnost nedělá. Vím to, protože jsme pomáhala pečovt o mentálně postižené v Rakousku ve zcela jiných důstojnější podmínkách. a žasla jsem, že mohu žít jak lidé.

Tomu nevěřím. Mentálně postižené jsem vídala běžně kolem, na vesnici jich bylo několik, v zaměstnání, byli svobodní a celkem šťastni, staraly se o ne rodiny nebo pracovní kolektivy. Nikdo je nikam násilím nezaviral. Nějaké ústavy zrejme byly, ale zhruba stejne, jako dnes. Takove LDN nebo domovy důchodců, to je i dnes "předpeklí", jak to trefně označila jedna diskutující tady. A nemam důvod si myslet, ze ostatni ústavy jsou jiné, než ty, ve ktere se maji starat o nemocné a stare.

Vlastní zkušenost. Tedy to co jsem viděla na vlastní oči (u nás). Jistě jsem viděla i postižené chodit jen tak volně, starali se o ně rodiče. Ale já mluvila o případech samostatného života postižených. Pokud se u nás o ně nestarali rodiče, pak kdo? Pracovní kolektiv? a kde tedy spali, kdo jim vařil, pral ...

V případě, že byli sami, mohli v takovém ustavu skoncit. Dneska by skoncili na ulici.

jasne, radu inteligentu v teplarnach , nebo myli okna...krasny cas pro proletariat...

Znala jsem jednoho inženýra v kotelne, chodila jsem k němu na pokec. Jak já jsem mu tu práci záviděla, pohoda, klídek, teplo, zadny šéf za zády, zadna buzerace, co knížek mohl přečíst . Moc jsem to toužila dělat, ale mně by to nedali, to byla protekční práce.

Nebyla si holt Ing.

Neuvezla by si japonku s uhlím.

Urcite byl ten ing stastny, ze po letech studii,dostal tak teple misto a skvele pracovni zarazeni.

Tak určitě! To někteří uklízeli,myli okna atp.

Ty doma neuklízíš a nemyješ okna?