
Tašky na mobil..mobily se nenosí v podprsence

Jů, žebradla!
To byla ohromná móda před padesáti a více lety. Tehdy se průmyslově
nevyráběly, šily a hlavně háčkovaly jsme si je samy. Trojka háček,
umělé lýko Viskocel, trocha šikovnosti a žebradlo bylo na světě. Kdysi
jsem háčkovala ve škole pod lavicí
v hodině zoologie. Odborné předměty
jsme měli v posluchárnách, stoly zepředu kryté, co kutím v poslední
řadě zdola vidět sice nebylo ale profesor si mne po hodině vzal stranou: "Co
zase pletete?" Vytáhla jsem práci. "Uháčkujete to i pro mne?" Za dva dny
měl žebradlo
hotové
a já klid
na další háčkování pod lavicí

Takovou tašku - žebradlo na mobil jsem měla taky ale ženě s větším
poprsím to hodně překáží.
Těm, které mají namísto prsou jenom vyrážku, to může vyhovovat. 
My jsme nosili SOMRADLO. Byl to malý vojenský batůžek přes rameno.
Uvnitř byla výbava pravého skina: Nůž motýlek, kameny, kurak (zbraň s
bodcem), slzák, sprej s barvou (s magnetem zespod, aby kulička nehrkala) a
prak.

Jo a kostelník z H…vé tam měl ještě cigarety a kondomy (ale holku
neměl). 
Ale ten kostelník byl od katolíků ne?
Protože u evangelíků kostelničila celá
rodina
bydleli na evangelické faře dole v
přízemí (směrem ke Vsetínu), farář bydlel nahoře nad sálem.
Kdysi farář - tehdy Pavel Smetana, na kurzu ve Vrbně vyprávěl, jak
"kostelníci" odjeli na dovolenou a farářovi měli krmit jejich králíky ale
vzpomněli si až na třetí den a to už králíci měli vyžranou i
podestýlku. Já jsem se strašně vztekla a na Pavla jsem se vyřvala: "Vám
tak dát na starost BETONOVÉ SCHODY a ne králíkárnu!!" Bylo u toho asi 50
lidí
a Pavel byl hodně překvapen - mně bylo
tuším 14 let
všichni se chechtali...ach jo, kde jsou ty
časy.... ale Pavel mně to nezapomněl až do smrti

Myslel jsem toho, co je kostelníkem teď. Ten se s nama toulal po městě a strašně zlobil.
Jo - tak to fakt nevím, kdo to byl! Ale zítra se přeptám - aspoň
pokecám s "tetičkama"

(to je stejně sranda, když jsme s nima chodila do školy, nenapadlo mne, že
to jednou budou moje TETIČKY
Oni ti otcové měli ještě
tři mladší sestry, jedna se provdala k nám do dědiny a tak moje děti
sedávaly v lavicích se svými tetičkami a strýčky 
(právě se o tom rodinném propletenci bavíme s další sestřenici "přes koleno" a dáváme dohromady rodokmen - kurátorka z H je tedy "sestřenice přes koleno" nás obou)