To vase neustale a posukane pojmenovavani veci mne zdaleka nezajima !
To vase neustale a posukane pojmenovavani veci mne zdaleka nezajima !
Naše? To již je hodně dávno... Úrok a půjčka vycházely v období
starověku z potřeb zemědělské společnosti. Nejčastěji se půjčovaly
zemědělské produkty, méně již peníze. Doba trvání úvěrového vztahu
byla většinou krátká a kopírovala jednotlivé zemědělské cykly mezi
setbou a sklizní. Úroky byly na dnešní poměry nezvykle vysoké, vzhledem k
rizikovosti celé transakce a charakteru předmětu, který byl půjčován –
zemědělský produkt.
V Indii se za osobu provozující lichvu považoval každý, kdo půjčoval
peníze na jakýkoliv úrok. Tento názor byl zastáván až do období 1500 let
př. n. l., kdy byl tento koncept pozměněn v tom smyslu, že za lichvu se
považoval každý úrok, který překračoval taxu povolenou zákonem.
Rovněž ve starém Egyptě bylo známo půjčování na úvěr a existovala
vrstva osob živící se překračováním povolených sazeb úroků, což bylo
považováno za jednání společensky zavrženíhodné.
Ve starém Babylonu bylo nadměrně vysoké úrokování považováno za lichvu.
Většinou se financovaly zemědělské práce, ale i obchodní námořní
plavby. Předmětem půjček bývaly drahé kovy i zemědělské produkty, v
tomto období se typizovala první písemná úvěrová smlouva s přesně
vymezenými náležitostmi. Ve starověkém Řecku nebo Římě se většinou
považovalo za lichvu spíše jen poskytování půjček na přemrštěný
úrok, který se neshodoval se zákony.
Pro další evropský vývoj byla však nejdůležitější a do budoucnosti
nejvíce rozebíraná úprava lichvy obsažená v Bibli – ve Starém zákoně.
Nejčastěji jsou citovány kniha Leviticus 25,35–37 – „Když tvůj bratr
zchudne a nebude moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a
přistěhovalce a bude žít s tebou. Nebudeš od něho brát lichvářský
úrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své
stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na poskytované potravě nechtěj
vydělávat.“; kniha Exodus 22,24 – „Jestliže půjčíš stříbro
někomu z mého lidu, zchudlému, který je s tebou, nebudeš se k němu chovat
jako lichvář, neuložíš mu úrok.“; kniha Deuteronium 23,20 – „Svému
bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro, ani za
pokrm, ani za cokoli, co se půjčuje na úrok.
Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat
nesmíš.“ První příkaz jednoznačně zakazuje lichvu a zapovídá
jakýkoliv úrok (myšleno ovšem tak, že lichva není dovolena mezi
příslušníky židovského náboženství – tj. „mezi bratry“), druhý
příkaz zakazuje kořistění ze sociálních problémů jiného. Třetí
příkaz povoloval provozovat lichvu, ale pouze vůči příslušníkům
nežidovského náboženství, tzv. cizincům. S tímto ospravedlněním lichvy
bylo pak Židy i jejich odpůrci operováno po celý starověk i
středověk.
Podle SZ se nesmi pujcovat na urok chudym bez ohledu na jejich etnickou prislusnost, neni vsak zakazano pujcovat bohatym na urok bez ohledu na jejich etnckou prislusnost. Cili nemame narok na zisk pri osobni pujcce, nekomu , kdo je v nouzi. Mame ale narok na narustovy zisk dluznika , tedy pujcku podnikatelskou, cili obchodni investici, nebot je nefer , aby bohatl za nase penize , aniz bychom na tom vydelali my. Tak vznikly dva pilire zapadni civilizace, prvni upevnil dobrocinnost, darcovstvi, sponzorstvi, druhy zrodil kapitalismus , svobodne podnikani a tvurci uspech.
Jak jsem uz napsal je to stredoveka ILEGALNI cinnost a o tom zde nebyla rec.
Je to ilegalni a banky to tudiz nemuzou praktikovat. Kdy ti to proBoha dojde?
Nikdy jí to nedojde...
páč musí často měnit
adresu svého pobytu...!!! 