A jak je to pro porovnání například v České republice?
1. Ústavní základ
Listina základních práv a svobod (součást ústavního pořádku ČR)
Článek 19 – Právo shromažďovací
Každý má právo pokojně se shromažďovat.
Toto právo není podmíněno povolením státu.
2. Prováděcí zákon
Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
Tento zákon upravuje praktická pravidla protestů a demonstrací.
Ohlášení shromáždění
Shromáždění se ohlašuje, nikoli žádá o povolení.
Ohlášení se podává:
obecnímu úřadu (obvykle magistrát / městský úřad), nejméně 5 dní
předem (výjimečně lze i později).
Musí obsahovat: místo, čas a účel, jméno svolavatele, předpokládaný
počet účastníků.
Povinnosti svolavatele
Svolavatel musí: zajistit pokojný průběh, spolupracovat s úřady a
policií, ukončit shromáždění, pokud přestane být pokojné.
Omezení a zákaz shromáždění
Úřad může shromáždění zakázat nebo rozpustit, pokud: směřuje k
popírání práv a svobod (např. nacismus, rasová nenávist), vyzývá k
násilí nebo nenávisti, vážně ohrožuje veřejný pořádek nebo
bezpečnost, koliduje s již dříve ohlášeným shromážděním.
3. Spontánní protesty
Česká judikatura (včetně Ústavního soudu) uznává i spontánní
shromáždění
(např. reakce na náhlou politickou událost).
I ta musí být pokojná a respektovat základní pravidla.
4. Sankce
Porušení zákona může vést k: pokutě, rozpuštění shromáždění, v
krajním případě k trestní odpovědnosti (např. výtržnictví).
Shrnutí:
Protesty jsou v ČR legální a chráněné ústavou
Není třeba povolení, pouze ohlášení
Musí být pokojné
Stát může zasáhnout jen za přísně daných podmínek