V době železné opony utekly na Západ desítky československých hokejistů. Přinášíme příběhy těch nejslavnějších.
Článek
V letech 1948–89 z Československa emigrovalo téměř 300 vrcholových
sportovců soutěžících v olympijských sportech. Z jednotlivých sportů
jasně vede hokej: Zemi opustilo 47 hráčů, kteří za sebou měli minimálně
domácí mistrovský titul. Ve hře byl dokonce pokus o založení exilového
hokejového týmu, který by šířil slávu českého hokeje a škodil
komunistům.
Mezi prvními odešel Josef Maleček. Největší meziválečná hokejová
hvězda a na tehdejší poměry sportovní celebrita. Všestranný sportovec,
který reprezentoval i v tenisovém Davis Cupu. Krátce po převratu se mu v
roce 1948 podařilo dostat do Švýcarska.
Na konci roku se v rámci tradičního Spengler Cupu ve švýcarském Davosu
setkal s bývalými spoluhráči z reprezentace a klubu LTC. A vyzval je, aby
zůstali a vytvořili exilovou reprezentaci.
Už se nepodaří přesně zrekonstruovat, jak tehdy diskuse probíhala.
Vzpomínky aktérů se totiž liší, (informace je možno nalézt například
zde, zde, zde a zde). Navíc je deformuje průběh následného
vykonstruovaného procesu, ve kterém komunistický režim hokejisty obžaloval
z velezrady a poslal je do lágrů. (Procesu se budeme věnovat v samostatném
textu – poznámka redakce.)
Reprezentanti tehdy v Davosu po několikadenních diskusích hlasovali. Nebyli
jednotní, a tak se rozhodli vrátit. Cestu zpět si nakonec rozmysleli jen dva
– Oldřich Zábrodský a Miroslav Sláma.
