Rozcestník >> Společnost a komunity >> Emigranti a cesky mluvici cizinci.

Od emigrace k památnému finále - 11 let, která změnila Navrátilovou a ženský tenis
Praha - Když se Martina Navrátilová v roce 1986 objevila na Ruzyni a poté i na centrálním kurtu na Štvanici, bylo to pro mnohé jako zjevení. Po jedenácti letech se do Československa vrátila zapovězená tenistka, která už v té době měla na svém kontě třináct grandslamů. Její jméno se ale v tuzemském tisku objevovalo jen minimálně. Cesta za úspěchem přitom rozhodně nebyla jednoduchá a úplná - a cesta za přijetím společnosti, ať už československé, či americké, už vůbec ne.
Finálový duel Poháru federace v roce 1986 mezi Československem a Spojenými státy byl v mnoha ohledech surreálná záležitost. Dlouho se nevědělo, jestli se bude vůbec hrát v Praze, a pokud ano, zdali se tu objeví i Martina Navrátilová. Účast české rodačky si ale nakonec Američané vymínili. "Když chtěli mít finále Poháru federace v Československu, museli mě pustit hrát. To byla podmínka," popisuje zpětně Navrátilová.

Americká sestava byla v té době naprostým tenisovým dream teamem - a nejspíš by byla i bez Navrátilové. V Československu se nepředstavila pouze ona, ale i její dlouholetá rivalka a přítelkyně Chris Evertová Lloydová, držitelka 18 grandslamů. Ve čtyřhře navíc Navrátilová tvořila prakticky nepřekonatelný tandem s Pam Shriverovou, s níž vyhrála 21 grandslamů. Shriverová ale válela i v dvouhře a v době finále figurovala na 6. místě žebříčku WTA.

Duel s Československem byl přesto nejdříve velmi těsný. Evertová Lloydová přetlačila Helenu Sukovou sice ve dvou setech, potřebovala k tomu však až sedmý gem a zkrácenou hru. Hned poté už ale přišel na řadu souboj jedniček, ve kterém Navrátilová zdolala Hanu Mandlíkovou 7:5 a 6:1 a získala pro Američanky rozhodující bod. Právě tady se odrazil i rozměr střetnutí, který zdaleka nebyl pouze sportovní. Každý úspěšný míček Navrátilové kvitovala zaplněná Štvanice, která aplaudovala i při závěrečné děkovné řeči české rodačky.

"Lidi to prožívali asi ještě víc kvůli tomu, že to byl komunistický stát. Kdyby už to bylo o čtyři roky později nebo kdyby už Československo bylo demokratické, bylo by to trošku jiné," soudí Navrátilová. "A možná i proto, že se nesměli radovat, tak se z toho radovali ještě víc. Dali jsme facku systému."

Jelikoz ziju kde ziju, jsem v castem kontaktu s lidmi, pochazejici z ruznych koutu sveta. Obcas prijde rec na tema emigrace a jejich domovina a verte ci neverte, nikdy jsem od nich neslysel neco o nenavisti lidi k emigrantum. Tady na chatujme jsem poznal dost lidi, kteri nesnasi, nebo i nenavidi vsechny emigranty a maji pro ne jen posmesne poznamky a urazky. Hlavni slovo k nenavisti ma jeden nick , ktery sam tvrdi, ze je 75% nemec zijici v CR. Tem skarohlidum musel asi nekdo ublizit, kdyz v sobe nosi takovou nenavist, Jsem ale rad, ze se to deje tady na netu a ne v realite. Ostatne tady jsou fejky a v realite ne...

V době železné opony utekly na Západ desítky československých hokejistů. Přinášíme příběhy těch nejslavnějších.

Článek
V letech 1948–89 z Československa emigrovalo téměř 300 vrcholových sportovců soutěžících v olympijských sportech. Z jednotlivých sportů jasně vede hokej: Zemi opustilo 47 hráčů, kteří za sebou měli minimálně domácí mistrovský titul. Ve hře byl dokonce pokus o založení exilového hokejového týmu, který by šířil slávu českého hokeje a škodil komunistům.

Ája Vrzáňová (†84)

Sotva plnoletá mistryně Československa, Evropy a světa v krasobruslení požádala roku 1950 v Londýně o politický azyl. Ačkoli byla velmi citově závislá na rodičích, poslechla radu svého otce, který jí doslova řekl: "Jeď a už se sem nevracej." I když se totalitní hodnostáři snažili vymazat její jméno z povědomí národa, ona sama se cítila být stále Češkou. Později přesídlila do USA, kde bruslila v lední revue a se svým manželem vedla řetězec luxusních restaurací. Roku 2004 se Vrzáňová dočkala Medaile Za zásluhy od prezidenta České republiky Václava Klause. O pět let později byla jako první česká krasobruslařka uvedena do Síně slávy v Los Angeles. Ledová královna zemřela roku 2015 v New Yorku.

Miloš Forman (†86)

O oscarového režiséra nás připravily tehdejší normalizační struktury. Forman odcestoval do USA oficiálně, natáčel tam totiž film. Když roku 1968 požádal o prodloužení pobytu, dostal výpověď a stal se tak nedobrovolně emigrantem. Ačkoli začátky v zámoří nebyly vůbec lehké, byl odhodlán dobýt Hollywood. "Člověk vždy musí snít výše, než na co má," říkával muž, jenž se posléze stal známou a uznávanou osobností světového filmového průmyslu. Miloš Forman dosáhl během života na ty nejvyšší mety, které mohl v rámci své profese získat. V jeho domě v Connecticutu se rád setkával s českými krajany, a i když rodnou vlast kvůli podlomenému zdraví často nenavštěvoval, nikdy na ni nezanevřel. Režisér zemřel v americkém Hartfordu roku 2018.

Karel Kryl (†49)

Jeden z našich nejznámějších písničkářů neváhal reagovat na atmosféru tehdejšího totalitního režimu. Jeho song Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce stal jakýmsi protestem proti invazi vojenských sil Varšavské smlouvy do Československa. Ačkoli byly jeho písně komunisty zakázány, lidé na ně nezapomněli. Když byl Kryl roku 1969 na festivalu v Německu, požádal tam o politický azyl. V emigraci nakonec strávil dvacet let. Po revoluci často navštěvoval svou vlast a účastnil se koncertů i shromáždění. Písničkář zemřel na infarkt roku 1994 v Mnichově.

Jan Tříska (†80)

Když se herec ocitl v hledáčku funkcionářů totalitního režimu a nemohl se svobodně věnovat své profesi, neměl jinou volbu. Roku 1977 emigroval do Kanady a posléze do Spojených států, kde časem získal i několik filmových rolí. Po sametové revoluci se do vlasti často vracel kvůli četným pracovním nabídkám, ačkoli trvale žil s rodinou v Los Angeles. Postava Igora Hnízda ve filmu Jana Svěráka Obecná škola patří mezi jeho kultovní polistopadové role. Tříska byl herecky aktivní až do své smrti roku 2017, kdy se vážně zranil při pádu z Karlova mostu. Na následky nehody zemřel.

Nátlak ze strany komunistického režimu poznalo mnoho lidí. Někteří raději opustili svůj domov a pocítili nejistotu exilu. Kdo z populárních osobností zakusil tvrdý chléb emigranta?

Waldemar Matuška (†76)

Populární hudebník s uhrančivým pohledem obsadil roku 1962 a 1967 první příčku v anketě popularity Zlatý slavík. Kromě sólových hitů nazpíval i mnoho duetů s Evou Pilarovou, Helenou Vondráčkovou a dalšími umělci. Tehdejším socialistickým zřízením byl zpěvák považován za symbol normalizačního umění, a proto mu bylo umožněno koncertovat v zahraničí, čehož posléze využil. Emigroval roku 1986 i se svou ženou Olgou. Usadili se v USA, kde Matuška organizoval koncerty pro české krajany a vydával desky. Po pádu totality uspořádal několik koncertů také u nás, avšak nadále pobýval na Floridě, kde roku 2009 zemřel na zápal plic a následné selhání srdce.

Vzdělaní Češi odcházejí do bohatších zemí, varuje institut SYRI

Mladí a vysokoškolsky vzdělaní lidé odcházejí na dlouhodobé pracovní pobyty do zemí, jako jsou Německo či Rakousko. Je to riziko pro budoucnost Česka a jeho ekonomiky, varuje Národní institut SYRI. Nejčastější cílové země jsou Německo, Nizozemsko či Velká Británie

Přes 90 procent z emigrantů směřuje do bohatších zemí, kde mohou uplatnit své technické a technologické znalosti. Lákají je také lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy. Často jde o lidi, kteří jsou vysoce specializovaní a v ČR nenajdou uplatnění. Čeští emigranti směřují nejčastěji do zemí jako je Německo, Nizozemí, Rakousko a Velká Británie.

Tato mistnost byla zalozena pro klidne psani o deni ve svete a CR. Fake a rypalove budou vyprovazeni....