Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Před r.89 byly děti odkládány v kojeňácích a dětských domovech , které praskaly ve švech. Ale nechme minulý režim .Obecně platí ,že přivést na svět dítě je především velká zodpovědnost a tak k tomu musí každý přistupovat. Počítat s tím, že výchova znamená nejenom radost, ale i jistou oběť . Sorry, ale pokud jsou oba rodiče v insolvenci , chystají svému dítěti už špatné podmínky vstupu do života. Jistě víme, kolik stojí dětská výbavička ,vč. kočárku , plen, Sunaru a jak se budou finanční nároky postupně zvyšovat .

A co to má společného s tím, že jim dítě prostě zemřelo a oni nemají na jeho slušný pohřeb?
Pro tebe by byl přijatelnější potrat!??

S předchozím režimem jsi srovnávala ty - jinak bych neměla důvod připomínat, že to tehdy taková selanka nebyla.
A proč zmiňuješ potrat, tomu už nerozumím vůbec. Tato rodina naopak podstupovala umělé oplodnění a o dítě usilovala , navzdory své nepříznivé finanční situaci , která by je přeci sužovala i kdyby jim děcko nezemřelo ! A o tom tady celou dobu píšu.

Kde ale o ně bylo postaráno. Také se stavěly SOS vesničky, byl Klokánek a stejně jako dnes také docházelo na adopce těchto dětí. Jak jsem již psala, děti se rodí i v chudých rodinách, obzvláště se to dělo za I. republiky, to jistě víš. Neznám jedinou rodinu za socialismu, který by trpěla hlady, nežili sice v přepychu, ale byli schopni svoje děti uživit. Třeba proto, že práce byla v té době povinná, třeba proto, že když byl někdo samoživitel, měj jistotu v tom, že ten druhý mu bude posílat alimenty a nebude na všechny výdaje sám, nebo že si bude moci najít ještě přivýdělek na pár hodin, aby si rodinný rozpočet zvýšil. Kolik stojí dětská výbavička víme, ale není to o tom, že bychom si museli všechno kupovat, ale stačilo nám použité, které nám dávali kamarádky nebo příbuzní po svých dětech. Na svoje třetí dítě jsem si nemusela kupovat vůbec nic, Sunar byl zadarmo, plenky se v té době praly, ty jsem také dostala, takže jediný výdaj byl za prací prostředky. No a hlavně, v té době jsem neslyšela slovo exekutor nebo insolvence. Banky nedávaly půjčky kdekomu, a hlavně, pokud si bral půjčku někdo z manželů, musel o tom vědět i ten druhý. Znám případy, kdy tomu tak nebylo a rodina to zjistila, až jim na dveře zaklepal exekutor.

Taky znám podobný případ, paní přišla úplně o všechno a ještě ji zůstalo 6 exekucí... Vzhledem k tomu že to před cca 40 lety byla moje přítelkyně, o které jsem si myslel že má všech pět pohromadě, Tak jsem nepochopil jak se jí to mohlo stát.

Ale ten můj konec se týká až doby, po roce 89.

Srovnávat nemá smysl - něco bylo lepší, něco horší , ale nade vším se vznášel přízrak komunistické nesvobody , která poznamenala život dítěte , které se narodilo do ideologicky závadné rodiny .Současný režim je zkrátka mnohem víc o přičinění každého jednotlivce , důraz se klade na ekonomickou kondici , není to jednoduché.