Kde ale o ně bylo postaráno. Také se stavěly SOS vesničky, byl Klokánek
a stejně jako dnes také docházelo na adopce těchto dětí. Jak jsem již
psala, děti se rodí i v chudých rodinách, obzvláště se to dělo za I.
republiky, to jistě víš. Neznám jedinou rodinu za socialismu, který by
trpěla hlady, nežili sice v přepychu, ale byli schopni svoje děti uživit.
Třeba proto, že práce byla v té době povinná, třeba proto, že když byl
někdo samoživitel, měj jistotu v tom, že ten druhý mu bude posílat
alimenty a nebude na všechny výdaje sám, nebo že si bude moci najít ještě
přivýdělek na pár hodin, aby si rodinný rozpočet zvýšil. Kolik stojí
dětská výbavička víme, ale není to o tom, že bychom si museli všechno
kupovat, ale stačilo nám použité, které nám dávali kamarádky nebo
příbuzní po svých dětech. Na svoje třetí dítě jsem si nemusela kupovat
vůbec nic, Sunar byl zadarmo, plenky se v té době praly, ty jsem také
dostala, takže jediný výdaj byl za prací prostředky. No a hlavně, v té
době jsem neslyšela slovo exekutor nebo insolvence. Banky nedávaly půjčky
kdekomu, a hlavně, pokud si bral půjčku někdo z manželů, musel o tom
vědět i ten druhý. Znám případy, kdy tomu tak nebylo a rodina to zjistila,
až jim na dveře zaklepal exekutor.