A další rozsudek s Čunkem
Jedná se o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 2. 2015, sp.
zn. 19 C 99/2014.
Klíčové detaily této kauzy:
Kdo: Senátor Jiří Čunek (žalobce, KDU-ČSL) vs. paní Libuše T.
(žalovaná).
Co: Paní T. na sociální síti Facebook (v diskusi pod článkem na serveru
iDNES.cz) napsala o senátorovi Čunkovi: „Čunek je lhář a zloděj“.
Průběh: Senátor Čunek podal žalobu na ochranu osobnosti, protože se
cítil poškozen. Paní T. se v soudní síni hájila tím, že její výrok byl
„subjektivním názorem, nikoli konstatováním skutečnosti“.
Rozhodnutí soudu: Soudce Michal Švarc v odůvodnění použil stejnou
logiku jako Nejvyšší soud v případě „nepravdomluvkyně“. Konstatoval,
že:
„Vyjádřit názor, že je někdo lhář, je možné. Pokud se však
ukáže, že dotyčný pouze omylem tvrdí něco nepravdivého, pak o něm nelze
prohlásit, že je lhář. Může to být nepravdomluvec.“
Rozsudek byl nakonec vynesen ve prospěch paní T. Soud rozhodl, že její
výrok byl:
Příkrá, ale subjektivní hodnotící úvaha vyjádřená v rámci
společenské diskuse.
Nebyl prokázán úmysl šířit nepravdivé údaje za účelem poškození.
Nebyla to tedy „lež“ v právním smyslu, ale vyhraněný názor.
️ Soud připomněl, že veřejní činitelé musí snášet zvýšenou
míru kritiky.
Proč jsou tyto dva rozsudky brány často společně?
První případ (ženichova matka): Definoval rozdíl mezi úmyslnou lží a
neúmyslnou nepravdomluvností v soukromoprávním sporu (smlouva).
Druhý případ (senátor Čunek): Aplikoval stejnou logiku („lhář vs.
nepravdomluvec“) v oblasti ochrany osobnosti a práva na svobodu projevu,
konkrétně v kritice veřejného činitele.
Oba případy ukazují, jak důležité je v právu rozlišovat subjektivní
záměr (úmysl) od objektivního skutku (sdělení nepravdy). Slovo
„lhář“ v právním kontextu implikuje vědomý a úmyslný podvod,
zatímco „nepravdomluvec“ popisuje osobu, která šíří nepravdu bez
tohoto zlého úmyslu, typicky z omylu nebo nedostatku informací.
Oba rozsudky jsou volně dostupné v databázích. Pro druhý případ
můžete hledat podle jména „Čunek“ nebo sp. zn. 19 C 99/2014-56.