Když hospodářství staříček převzal od svého tchána, byl zadlužený
až po uši. Stařenka totiž byla ze šesti dětí. Ze šesti dcer! Takže
když převzali hospodářství tak musela zbylých pět sester vyplatit.
Každé ze sester deset tisíc. Což byla obrovská suma: dobrá kráva -
dojnice - se dala prodat maximálně za osm set. Tak si to spočítej: museli by
vychovat a prodat 62 krav. Když počítáš s úživností 1 velká dobytčí
jednotka na hektar zemědělské půdy, pak mohli mít ve stáji maximálně
patnáct krav. Ale už nic jiného! Protože museli půdi nějak obhospodařovat
(traktor žádný) tak to znamenalo ještě dva koně (2x1,1 VDJ) no a aby mohli
odchovat telata, tak na každé tele ještě 0,5 VDJ! Pak ještě nějaký brav
(prase, ovce) - víc jak osm dojných krav mít nemohli. Měli sice les, jenže:
v tom lese nebyly vzrostlé stromy, které by se daly pokácet! Můj
pradědeček totiž nebyl moc dobrým hospodářem a když mu chyběly peníze,
vykácel a prodal co se dalo. Když staříček se stařenkou chtěli vykácet
stromy na chalupu tak zjistili, že budou mít jenom na tři stěny srubu a
krov, víc použitelného dřeva v lese nebylo....takže čtvrtá stěna chalupy
byla vypletena z větví a mezi tím upěchovaný jíl... více než po třiceti
letech jsem spávala na peci. Krávy byly jenom přes tuhle "tlučenou" stěnu,
ve světnici obitou rákosem, omítnutou a vybílenou vápnem. Tehdy na to
"poslední stání", u stěny, postavili mladého vola. Vůl krásně rostl,
rostl mu i roh. Přes zimu se krávy nepásly, nechodily ven a nikdo z těch,
kdo přinášeli krmení nebo ho čistili si evšiml, že roh roste vodorovně a
že volek ve chvílích, kdy se nudí (přes zimu často, téměř stále)
ťuká rohem do stěny vedle něj. Stále na stejné místo. Jednou jsem se
probudila a u nohy jsem měla díru až do chléva
Tož tolik k tomu bohatství...