Kachnu si dám, ale už jen někdy. když jsem měl doma chov, bylo to něco jiného. Ty kupované, kolem kachny jen prošly:-)
Nevím, my máme příbuzného který chová kachny. Občas od něj koupím, má je hezky na zahradě, s vodou... všecko správně. Přesto rodinka preferovala ty kupované z obchodu. Tedy možná to bylo jedno. To je těžké posoudit pro nás co se nevyznáme. Kupovaná kachna je měkoučká, rozpadá se a voní. Ta z chovu je pevnější, taková kompaktní a není tak aromatická. Tedy nevoní tak kachnou. Je tužší.
á mám zkušenost opačnou:-)
jediná kachna, který mi chutnala, kupovaná, byla z maďarských velkochovů.
Má převážně zelený obal. U těch ostatních jsem vždy spíš cítil
knedlík, zelí, než kachnu.
Babička říkala, že pták dospělý, tedy už ne kuře, musí odležet,
než se připravuje na vaření, pečení a pod. To platí i pro jiné
živočišné maso. Zrovna tak pro divočinu, tedy zajíce a koroptve.
Dělala to prostě, že oškubané zvíře (a zabité samozřejmě) dala do
plátěného pytle namočeného do octa (kvůli mouchám) a takto si daný kur
počkal na další zpracování dva dny a i déle, podle teploty vzduchu.
Neměli jsme lednici, takže ve sklepě, nebo u dědy v dílně.