Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> S Lukáškem na zahrádce

takže o prava, mantinely si nenastavuji sama, ony se tvoří...a já je jen akceptuji.

Nezlobím se na tebe a doufám, že ty na mě. Nemám v úmyslu urážet, napadat tvou víru, Jen si tak povídáme. Pro mě je to vcítění se do jiného, něco jako sonda do hlubin nepoznaného. Je-li tam mantinel, je mi to moc líto, ale je to pro mě akceptovatelné. Dokážu si povídat o něčem, co nás spojuje.
Přesto hledám někoho bez brýlí, které mu určují co má vidět, i když může být jejich nasazení pomocí a útěchou.

v pohodě, proto jsem tady. ráda si povídám :-)) o buddhismus jsme se mnoho let zajímala... Mám k výhochu blízko, žila jsem pár měsícu v Singapuru, odsud je moje snacha Malajka, starala jsem se o vnoučátkya. TAky jsem byla na delší dovolene v HOngkongu, vymetla všechny chrámy, byla u velkého Buddhy v Landau, prošmejdila každý kout, zapalovala vonné tyčinky a opakovala mantry. Ale chyběl ten poslední krok, nebyla jsem schopna ani po mnohal letech praktikování se nechat padnout a absolutně důvěřovat hlubině Bytí, že mě zachytí a nespolkne.

Až jsme byla v Izraeli a jak mám ve zvyku šmejdila po každém koutu a všude vlezla a všude meditovala modlila se, najednou to bylo jasné a já se vzbudila jako křesťanka :-))) viděla jsem jak světlo svítí u Božího hrobu na všechny, jak se tam tlačí, každý mluví jinou řečí a strkají do sebe a světlo svítí na všechny stejně. TAkže tak... už je to asi 11 let a je to můj domov. Nikoliv Izrael :-)) ale tady zde. nedívám se jinam. tam kde jsem tam jsem doma.

To je hezké, vidíš, jaké lidi tady může člověk potkat. Já si nemyslím, že je třeba vykonávat nějaké rituály, člověk má hledat v sobě. Každý má svou cestu a nikdo jiný po ní nepůjde, ani za něj ani s ním ani vedle něj. Jsme tu sami za sebe a jsme buď skuteční a nebo se zdáme.
Možná je to o obavě z toho, že na konci je něco, co není za odměnu a není ani tak krásné a smysluplné. Vlastně, proč by měl konec dávat smysl, pokud ho nemá ani začátek?
Vybrala sis a možná je to pro tvé vědomí správné rozhodnutí. Je to cesta.

P.S. také si zatočím mlýnkem a nebo zapálím svíčku

jooo, rituály :-)) uklidňují.

Já to chápu a nijak se na tebe nezlobím, každý má svou cestu. Mě zajímá co je za tím, ty víš, co je nad tím.
Tvá víra v trojjedinost boží je tvým pevným bodem, o který se můžeš opřít. Kdybych ti ho nakrásně vzal, nezbyde ti nic. Prázdnota je svým způsobem marností, já tu marnost přijímám a ty z ní máš obavy.

nemám obavy z prázdnoty, spíše mi nedává žádný smysl. nelze si s tím nic počít.

v matematice jsou axiomy, tedy záklandí konstrukty s kterými pracujeme. TAkže jdeme do obchodu a koupíme 5 vajec a zaplatíme xy a víme že musíme mít oběd ve 12 hod.

Kdybychom tyto axiomy nepřijali jako dogma... tedy že platí pro mě i pro ostatní, nedokážeme se domluvit vůbec na ničem. ani kolik stojí vejce ani kdy bude oběd.

Jde o to akceptovat platné dohody a netvářit se že žádné neexistují... jistě ti může někdo sebrat úplně vše. zrak, sluch, chuť, schoopnost chápat co je ráno a co večer, mám to v přímém přenosu doma a tak vím přesně o čem to je - prázdnota. chaos. žádná struktura. žádná opora. nicota. rozumím tomu. a nevím zda se toho bojím. nebojím se, ale pokud chci žít platný a plnohodnotný život, kdy se orientuji v prostoru a čase, mám koordináty a nikoliv prázdno.

Pak se "boží vstup" v tomto pojetí jeví nadbytečným. Pokud tě nedrží nad vodou víra, v budoucí pomoc z koloběhu zažitého a ohraničeného, tedy království boží.
Morální zákony, potřebují dohodu a shodu, někdy prostředníka, ale vždy člověka.

Prázdnota není ani chaos ani nicota.
Buddhismus není pro každého. Nevěřila jsem tomu, když jsem to slyšela, ale je to tak.

A co se týká oběda. Když jsem si udělala jídlo, a nebylo to ve 12, příbuzné se mě ptaly, jestli je to oběd nebo večeře nebo co to je. Řekla jsem jim - Prostě jídlo.
Problém lidí je, že potřebují neustále nějaké škatulky a se vším si něco počít, namísto toho, aby jednoduše nechali všechno být. Protože v tom spočívá meditace. Ve spočinutí, objekty můžou být různé, včetně prázdnoty.
Prostor a čas jsou veličinami hmotného světa.

Také nejím ve dvanáct hodin
Ratka to napsala hezky a líbilo se mi její hledání. Nepromarnila příležitost a tak to má být.

taky nejím ve dvanáct, ale někdy jo... ale vím (přibližně) kolik je hodin :-)

Já na to většinou nemám čas a pak jsem zvyklý většinou jen na jedno jídlo denně.

a co jíš jednou denně?

Co se mi vejde od hu - úst

taky tak a někdy ani to ne

Pointa byla v tom, že ty nejíš, ale obědváš.

jo takhle :-) to mě nenapadlo. my mívali doma jídlo tak kolem třetí hodiny až přišla maminka z práce. takže taková obědovečeře... kdo měl ještě večer hlad, něco si zobl.

já teď vařím oběd, protože manžel je slinivkář a večer moc nejí... takže se nají během dne a pak jen drobnosti aby mu večer nebylo těžko.

jo, snažila jsem se :-))

Kvantová mechanika

Mám definovat?

Tak ne, teda

jestli je to tvými slovy, tak bych to chtěla číst

Kvantové částice se chovají někdy jako malé kuličky (částečky hmoty), ale jindy jako vlny někde v oceánu. Odborník by to nazval dualitou vlna a částic (kuliček).Pokud se snažíme změřit polohu a rychlost kuliček, zjistíme, že čím přesněji známe jednu z těchto hodnot, tím méně přesně známe tu druhou (Heisenbergův princip neurčitosti). A ještě k energii, ta se nepřenáší plynule, ale v malých nespojitých množstvích - kvantech.

hezky napsané, díky dík
Heisenbergův princip neurčitosti
nevěděla jsem, že se to tak jmenuje
zas tolik do toho nevidím, jako vy ostatní

To se bralo ve škole. Mně se to vždycky moc líbilo. Představoval jsem si, jak na to čučím a jednou je to hmota a jednou energie

to věřím, ale šla jsem jiným směrem, než jsem měla předpoklady
a tohle si nepamatuju ze základky, i když jsem byla ve výběrovce na matematickofy­zikální
už jsem kde co zapomněla, jsem tupá jak poleno
to jste brali na Matfyz ne? nebo ČVUT tipuju, nedivila bych se

Princip nejistoty existuje i v běžném životě a proto to necháme tak

Kvantové vakuum.
Dík, že nás necháváš zářit.

KOlaps vlnové funkce :-)) to je taky supr.

Ano teď jsem to sledoval někdo tam o tom mluvil

Jednoduše řečeno, kolaps vlnové funkce znamená, že kvantový objekt přejde ze stavu neurčitosti do jasně definovaného stavu v okamžiku, kdy ho pozorujeme

A souvisí to s korpuskulárně-vlnovým dualismem.

a s pozorovatelem a pozorováním. Jen mě to tak kdysi napadlo...vše je tak krásně rozprostřené a neurčité, a jak na to vlítnem a uvědomíme si to, zkolabuje to. Ale to jsou pouze dětské hrátky s myšlenkami :-) do fyzika mám daleko.

A víš, že mě taky?
Ve smyslu, dělají to, když se na ně někdo dívá

Člověk je pak také takové neurčité kvantum, které klidně nějaká jiná inteligentní forma může opomenout.
Kvantové částice se chovají jednou jako malé kuličky, ale jindy jako vlny v oceánu

jen když je pozoruješ... proto jsme mluvila o trojici.

Já za tím nehledám nic, jen se kochám neurčitostí jejich stavu. Jednou jsi hmota jednou vlna a k tomu ještě nespojitá

myslím že jsme oboje... neboli vše co můžeme být.

Kdo ví, co je za tím.

Kdo ví :-))

Já hledám

vtipálku